Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Pláčou andělé? -7

11. února 2008 v 19:46 | Elo-Elďa |  Pláčou andělé?
tákže, další díleček, řekněme s podtitulkem: aneb tomoji je taky jen člověk xD...poděkujte kiraře, že hodila svym obviňujícim pohledem na správný místo a satoshimu, že je to miláček...a speciální věnování, pro katy, jako omluvu, že sem jí už dvakrát za sebou zdrhla bez rozloučení, což se vážně nedělá...ale ona se nenaštvala ani nic podobnýho (seš nejúžasnější "tvor XP" co znam, takže si to užij, ťuti *muck*)...mam ňákou povídavou náladu či co, gomene xD
Satoshi kývl hlavou a pomalu se pokusil zvednout, s rukou zapřenou o stěnu kabinky. Nakonec se vydrápal, ale obličej se mu nechtěně zkřivil, když přenesl váhu na zraněnou nohu. Mělo ti to dojít, tupče. Znovu ho tedy zvedl. "Asi tě to bolí, promiň," povzdechl si soucitně. Sice předpokládal, že se bude vzpouzet, ale Satoshi mu místo toho vděčně obtočil ruce kolem krku a přitiskl se co nejblíže, s pohledem zblízka upřeným do toho jeho. Tomojiho překvapilo, jak málo se uvnitř odráží, jakoby se nic nestalo, nebylo tam po celé scéně památky, přesto však zrak nedokázal odtrhnout. Přišlo mu to jako celé věčnost, hypnotizovaně se utápěl v tmavých hloubkách, dokud se uvnitř něco nezablesklo a Satoshi neotočil hlavu. "Děkuji," zašeptal slabě a dotkl se rty kůže jeho krku. Neboj se, nepustím tě. Nenechám tě spadnout do té propasti, už ne znovu. Udělám pro to cokoliv. Přál si to říci nahlas, ale strach, že uvidí v té překrásné tváři znovu bolest byl silnější. Nesnáším ticho
"Měl bys víc jíst, jsi ještě lehčí než minule," prohlásil nakonec, doufaje, že to znělo žertovně. Černovlasý se mu v náručí zavrtěl, zvedl hlavu a usmál se. "Copak se ti takhle nelíbím?" našpulil rty a přitom naoko svůdně zamrkal. Tomojiho to z nějakého důvodu zabolelo, ale přinutil se zasmát. "Ne, to ne. Já jen, abys mi neumřel hlady…" Satoshi na něj vyplázl jazyk a pohodlněji se mu uvelebil na rameni. "Nepospícháme náhodou? Někdy taky bude zvonit." Znovu už měl normální tón. Tomojiho napadlo zatřást s ním tak silně, aby se probudil, dostat ho z jeho vlastních zkreslených představ o světě, ale ovládl se a místo toho s ním v náručí vyšel na chodbu. Copak dokázal tak rychle zapomenout? To přeci není možné. Proč jen s tím divadlem nepřestane?! Jak mu jen mám pomoct, když ani nepoznám, co myslí upřímně a co ne? V jednu chvíli pocítil šílené nutkání ho pustit jako něco nečistého, odhodit od sebe co nejdál a víc se nedotknout, za chviličku naopak touhu obejmout tak silně, co to půjde, říct mu, jak moc ho miluje. Ano, chtěl bych…Ale ty to asi nechceš slyšet, že? Kdo z nás se vlastně bojí víc? Čeho? Jenže jak vůbec můžu říct, že tě miluju po pár chvílích? To není možné, říkals to správně… Jak si můžu vzít domů někoho, o kom vlastně ani nic nevím? Copak se mnou tak zamávala ta tvoje tvář nebo proč vlastně..? Cítil, jak mu buší srdce, byl si jistý, že to musí být cítit a modlil se, aby Satoshi nic nepoznal.
"Tomo-chan?" letmý dotyk na tváři. Zamrkal, aby se dostal z vlastních myšlenek a zadíval se přímo do těch znepokojivých očí. On si všiml, byla první iracionální věc, co mu přišla na mysl a jeho žaludek udělal kotrmelec. Jak jsem jen nad něčím takovým mohl uvažovat? Potřebuje pomoct, ale já…Kdybych jen věděl co chci! Zázračně vykouzlil úsměv s pohledem do té nečitelné tváře. "Děje se něco, Tomo-chan?" pohladil ho a Tomoji rozeznal, co se ho předtím dotklo. Jsem blbec, vždyť ho vážně miluju. Promiň mi to Satoshi, ještě že nevíš. Odpusť, nemůžu si pomoct. Miluju.
"Pusu." Satoshi nechápavě zamrkal. "Co?" "Můžeš…mi dát pusu?" Pobledlou tváří proběhl zvláštně něžný výraz, než to udělal. Nepustím tě, doopravdy ne. "Mám tě rád…" V odpověď se ozvalo tiché zasmání, jemně se mu líčkem otřel o tvář. "Já taky, ale to jsem nemyslel. Nemůžeme odejít."
Téměř začal panikařit, když ucítil bodavou hořkost v prsou. Sám sobě se pokusil namluvit, že je to hněv, ale mnohem spíš se jednalo o lítost. Proč já tohle vlastně dělám? Nedá se ti pomoct, když to sám nechceš. Člověk je vážně pitomec, snažit se tolik pro někoho, o kom ví, že ho stejně nakonec zradí. "…Tomoji? Je ti něco? Nevypadáš zrovna dobře…" Nevypadáš dobře, tak to sedí. Chtěl něco rázně odpovědět, pustit ho na zem, ale Satoshiho starostlivý výraz ho zadržel. Chytil do dlaně konečky jeho hnědých vlasů a přiložil si je k ústům. "Vážně v pořádku? Vlastně, málem jsem zapomněl… Nechali jsme všechno ve třídě, musíme se pro to stavit," sklopil pohled k zemi. "Nechci nikoho už vidět. Budeme potom moci odejít? Všichni se budou vyptávat…a-" V tu chvíli se Tomoji neudržel a naplno se rozesmál. Ztichlou chodbou se to podivně rozléhalo a Satoshi se zatvářil ukřivděně, ale on si prostě nemohl pomoci. Jsem ten největší blbec na světě. Proč musím vždycky vymýšlet ty nejčernější scénáře? Nezradil mě, nezradil…nikdy by to neudělal. Satoshi do něj žďuchnul a on se konečně vzpamatoval. Já bych, já…tolik tě miluju, tolik moc. Sklonil se a procítěně políbil, nemohl jinak. Tak moc. Konečně se odtáhl a přitom zalitoval, že nemá volné ruce, že už ho drží a nemůže znovu obejmout.
"Vážně tě miluju," zašeptal někam do černých vlasů, ale Satoshi se odtáhl. "Už nikdy to nechci slyšet, rozumíš?!" Zbledl a stíny v očích se prohloubily. Tomoji v tu chvíli proklel sám sebe. Tušil, že to tak nějak skončí, že Satoshi jeho vyznání nepřijme, ale stejně se nedokázal zapřít a řekl to. Proč mu ubližuješ? Ale zničení naděje bolí... Sledoval chvíli Satoshiho rychle se zdvíhající hrudník a skousl si rty, podivně ho pálily oči. "Promiň mi to… Já, když je to pravda." Řekls to znovu... Tělo v jeho náručí ještě více ztuhlo a koutkem oka zachytil napřaženou ruku. Zavřel oči a jen čekal, až rána dopadne, místo toho se mu Satoshi hlavou opřel o rameno. "Jsi ten největší pitomec, co znám," vyčetl mu plačtivě. "Ten největší. Vážně jsem tě měl uhodit. Tupče, nesnáším tě, nesnáším!" Prsty zaklesl do jeho mikiny a popotáhl. Tomoji čekal větší řev a věděl, že by ho nejspíš neměl dál dráždit, ale přesto mu to přišlo od minule jako obrovský pokrok. "Proč to nemůžeš slyšet? Kdo ti to říká?" Satoshi však jen zavrtěl hlavou a znovu se rozplakal. "Vezmi mě domů, prosím." Poznal, že nemá cenu dál naléhat a ubližovat ještě víc. "Tak kvůli mně neplač, miláčku," pokusil se znít optimisticky a znovu sám sobě připadal jako největší idiot pod sluncem. "Potřebujeme ty věci," popotáhl. "Klíče mám v kapse." "Tomoji-" Satoshi chtěl ještě něco namítnout, ale poté si to rozmyslel. "Dobře…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sisa sisa | 11. února 2008 v 20:14 | Reagovat

*~* kaawaaaii diel!!..ani k tomu nemam co napisat..dosli mi slovaa.snad len..dalsi diel prosim!!:))

2 katy katy | Web | 11. února 2008 v 20:23 | Reagovat

hehe to je goood !!! mega mega gooood !!! ( Elinko ? kde prodávaj sekery ? jaktože půlku teho neznám ? jaktože jsi mi to neposlala na skype ? ) hehe to je fáákt NICE !!!! a piš ! a rychle ( nebo jdu rpo sekeru !!)

3 Kirara Kirara | E-mail | Web | 11. února 2008 v 20:34 | Reagovat

Je to ÚŽASNÝ!!! Úplně BEST!!! Děkujuuu ti, už jsem myslela, že se zblázním...to víš, absťák. Říkala jsem, že jsem na tvých povídkách závislá. XD Co nejdřív sem dej další část!!! ^^

4 Danika Danika | E-mail | Web | 11. února 2008 v 20:41 | Reagovat

Konečně někdo ukojil mou touhu po skvělých povídkach. Vlastně tohle není skvělé ale DOKONALÉ!!!!!

5 shi-chan shi-chan | Web | 11. února 2008 v 21:23 | Reagovat

to bylo supeeeeeeer ale abych pravdu řekla ten satoshim se mi nezdá

6 Elďa Elďa | 11. února 2008 v 21:27 | Reagovat

ew? *teary* kde mam tu žiletku??? satoshiiiii! xD ne ne, každej máme nárok na názor a díky za něj (no on asi chudáček můj malej působí tak podivně T_T, sem zlá...) ale moooooc díky za všechny vaše komentáříky, sou strašně krásný a moc mi pomáhaj...

7 Kirara Kirara | E-mail | Web | 11. února 2008 v 21:55 | Reagovat

Náhodou já Satoshiho zbožňuju právě takovýho jakej je... kawai. ^^

8 Elďa Elďa | 11. února 2008 v 22:04 | Reagovat

nyaaa, hehehe, ty takovymhle typum rozumíš, žee? xD (ale chápu tě...taky sem si oblíbila kaie, nyaa!)

9 Riku Riku | Web | 12. února 2008 v 20:32 | Reagovat

tááák všechno jsem si vytiskla:)

10 darknesska darknesska | Web | 13. února 2008 v 18:42 | Reagovat

kdy ž eje další?? XD Honem piš elo-chan nebo mě máš na svědomí!!! XD

11 katy katy | Web | 13. února 2008 v 19:21 | Reagovat

hééé héééé héééé táákže lidičkové !! zejtra je valentýn co ? ale co já přidám už dneska a zejtra tu bude next !! slibujůůůů ( teD´jako myslím moje gogo ... ) * jde psát a psát a psát * a to mi už totálně dojdou zásoby ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama