Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Pláčou andělé? -4

2. února 2008 v 22:00 | Elo-Elďa |  Pláčou andělé?
mno takže máme novou anketku, že mi tam kliknete? xD
Zdá se mi to nebo je dnes nebe tak modré? Satoshi si opřel ruku o linku, kde dělal snídani a znovu se zadíval ven z okna. Nakonec zatřepal hlavou, aby tak vyhnal myšlenky nad odstíny modře a usmál se pod vousy. Létáš někde vysoko... Ale to včera... Zavřel oči a nechal se unést o pár hodin zpátky. Jenže teď to bude ještě horší, vrátit se. Já...mám strach? Najednou mu bylo jen v tričku zima, rukama si objal tělo. Tomoji byl tak-tak líbilo se mi to. Tolik jiné než obvykle. Dotkl se mě Souichirou někdy takovýmhle způsobem? Alespoň jednou? Na paži mu něco dopadlo a on otevřel oči. Proč sakra brečím? zeptal se sám sebe nevěřícně, ale nesnažil se přestat. Nechci se vrátit, kdybych tohle neudělal... Jsem sobec? Jenže nevěděl jsem...že milování může být i takhle. Ale proč to tedy potom Tomoji řekl? Proč to musel říkat?! Znovu si vybavil tu tvář, když se mu svezl obvaz a on poprvé uviděl, co tam vlastně skrývá. Stále nezahojené, rudé vrypy do kůže. 'Kdo ti to udělal?' 'Já sám.' 'Ale-' 'Byl to trest...' Způsob, jakým mu přes srdcový obrys přejel prsty, jako by se bál způsobit bolest. Jako kdyby ta ještě něco znamenala. I když je to jediný způsob, jak ještě rozeznat realitu, když se vše ostatní ztratí v mlze. Znamená to, že je tohle sen? Další slza stekla dolů. Nejspíš ne, to by to potom neříkal... 'Miluji tě.' Kousl se do rtu, aby nahlas nevykřikl, když si ta slova vybavil. V noci mu dal ruku na ústa a vynadal do lhářů. 'Jak můžeš říct, že mě miluješ po jednom dni? Jedna noc!' Vypadal tak ublíženě, ale proč to k čertu musel říkat? 'Nedokážeš mi tak ublížit, abys mě mohl milovat. To nikdy nedokážeš, vím, že ne. Věřím. Tak prosím. Neříkej to...' A nakonec se znovu usmál a objal mě. 'Je v pořádku, když tedy řeknu, že tě mám rád?' 'Taky tě mám rád.' To je správně. Ta slova znamenají jen bolest. Přesně tak, jako když to říká bratr. Souichirou... Nebudu na něj myslet, ne teď, přikázal sám sobě, osušil tváře a automaticky nahodil úsměv. Nakonec vzal do ruky tác s jídlem a potichoučku s ním vyšel z kuchyně.
Kradmé kroky. To nevadí, budu dělat, že spím, stejně se tu nedá nic moc ukrást. S tím úmyslem se ještě víc zahrabal pod peřinu, ale ťapkání nepřestalo. Sakra tak to se mi nezdáš nebo co? Sám pro sebe si povzdechl, než se rozhodl otevřít jedno oko a podívat se, co se vlastně děje. V tu chvíli nad sebou uviděl jen Satoshiho usměvavou tvář. "Vstávat, Tomo-chan!" Hlas sice zněl mile, ale nepřipouštěl námitek. Co sis to pustil k tělu, Tomoji? Je horší jak tchýně. No i když to ještě nemůžu vědět... Dobrá, je horší, rozhodl definitivně, když z něj stáhl peřinu. "Je ještě brzy! A zima..." natáhl se po Satoshiho polštáři a přehodil ho přes sebe. Tak to sis tedy pomohl. Už mi vůbec není zima, ani trošičku ne. "Vstávej, prosím. Jinak se nestihneš nasnídat, pospícháme do školy. No tak." Něco v tom tónu ho donutilo posadit se. "Netvař se jak bubák. Prostě tam dnes nepůjdeme," prohlásil a sebral Satoshimu z rukou peřinu. Ten jen zůstal stát jako opařený s nečitelným výrazem ve tváři. "Satoshi, co se děje? Svět se nezboří, ne? Pojď sem ke mně," natáhl k němu ruku a přitáhl na kraj postele. "Ale když já tam musím," prohlásil Satoshi zoufale a úsměv se mu někam vytratil. "Prosím, já nechci jít domů tak brzy." "Domů?" Tomojimu došlo jak to myslí. "Já tě přeci nechci vyhodit," natáhl se k němu a políbil přes vlasy na krk. "To mělo znamenat, že si ještě chvilku pospíme a pak vymyslíme, co podniknout později." Satoshi k němu zvedl tvář. "Opravdu?" "Samozřejmě. A teď si pojď lehnout, dobře?" Políbil ho ještě na špičku nosu a pak přes oba přehodil deku.
Když se znovu probudili, ze Satoshiho výstavních toastů zbylo jen okoralé cosi. Oba si to smutně prohlédli, když tmavovlasému zakručelo v břiše. Ten se hned zatvářil nanejvýš rozpačitě a zrudnul v obličeji. Tomoji si přikázal nemyslet na to, jak moc k zulíbání právě vypadá a zazubil se na něj. "Hlad nás trápí?" Satoshi odvrátil pohled. "Včera večer jsem nic nejedl, víš?" prohlásil dotčeně, jako by se bránil nařčení. "No a čí je to vina? Tomo-chan se ti s tím patlal takovou dobu." Chtěl ještě něco dodat, ale na hlavě mu zákeřně přistál polštář. "Hej!" hodil to po něm zpátky a nakrčil nos. "Měl by ses chovat slušně, zrovna jsem tě chtěl pozvat na pizzu, ale takhle... Dobrá, jdeme, oblíkat!" zavelel ještě, když mu žaludek vydal úplně stejný zvuk jako Satoshimu, u kterého tím vyvolal výbuch zvonivého smíchu.
Vypadá vážně tak sladce. Satoshi mu klusal po boku s velkým kornoutem modrofialové zmrzliny uvnitř. Chvíli zkoumal kopeček, než vzhlédl a zamrkal. Tomoji se sice snažil dělat jakoby nic, ale nejspíš se mu to nepodařilo, protože se mladík vedle něj rozesmál. "Co mě tak rentgenuješ? Jestli chceš líznout, stačilo říct," prohlásil nevinně a strčil mu kornout pod nos. Och, jak ušlechtilé. Líznul bych si, ale že zrovna zmrzlina... Spolu s povzdechem zahnal i tvořící se představy a ochutnal. "Vážně dobrá...chceš taky zkusit?" Satoshi věnoval jeho kornoutu trochu přezíravý pohled, což Tomojiho popudilo. "No dobře, dobře, obyčejná vanilková. Ale já jí mám prostě nejradši. A nenutím ti jí, když nechceš." Pokusil se ruku stáhnout, ale ještě než to stihl, druhý ho za ni chytil a přitáhl blíž. "Vážně dobrá," zhodnotil, když se jeho obličej zpoza kornoutu vynořil, v koutku zbyteček. V první chvíli se Tomoji málem sklonil, aby to slíznul, než si uvědomil davy všude kolem. "Máš od toho umazanou pusu," podotkl tedy jen.
Znovu se podíval vedle sebe na stále nemizející zmrzlinu. Satoshi si občas lízl, ale jen tak, aby se neřeklo a nejméně polovina se mu roztekla. Tomoji se to rozhodl neřešit, ale když si všiml Satoshiho ulepených prstů, zastavil ho. "Vždyť ti to teče." Vzal mu kornout z ruky a sám okraje olíznul. "Copak ti nechutná?" Tmavovlasý trochu protáhl obličej a špičkou boty něco nakreslil na chodník, ale neodpověděl. To snad není pravda, tohle nedělají ani děti... Všiml si, jak tmavý pohled nenápadně sklouzl k jeho napůl snědené vanilkové a pak na něj Satoshi udělal štěněčí oči. Ta vanilka je moje. Á, proč jsem tak dobrá duše? politoval se v duchu a podal mu svůj kornout. "Děkuju Tomo-chan! Jsi zlatíčko!" natáhl se Satoshi bleskově a vlepil mu pusu na tvář než zareagoval, poté se začal věnovat zmrzlině. "Zlatíčko, jistě," opakoval Tomoji trochu zkoprněle a snažil se nepropadnout do země, když si všiml pohledu pár lidí. "A Satoshi?" zeptal se ještě, jak se snažil udržet s ním krok. "Proč jsi vlastně chtěl tu borůvkovou, když ti nechutná?" Chvíli čekal na odpověď a pozoroval jeho přemýšlením stažené obočí. Najednou se Satoshiho tvář rozjasnila. "No, myslel jsem si, že by se ke mně hodila. Ladí mi k očím, ne?" Teď už se Tomoji vážně rozesmál. "Samozřejmě..." Je jako dítě, ale prostě rozkošný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 darknesska darknesska | Web | 2. února 2008 v 22:51 | Reagovat

jé!!! XDDD  tak to bylo naprosto úžasný k anketě: nehlasovla jsem páč tam nemáš ,,Oba" XD ale ta hláška že je horší jak tchýně u tý sem see doslova lámala!!! XDDD

2 Danika Danika | E-mail | Web | 3. února 2008 v 9:31 | Reagovat

Už jsem si mylela že nedočkavostí umřu! Ale musím říct-stojí to za to! No prostě bezva povídka. A myslím, že nikdo by neodolal jeho štěněčím očíčkám XD! Tedy já ne :-P. Jo a do ankety ti nehlásnu, dokud tam nepřidáš "OBA", jup??? XD

3 Elďa Elďa | 3. února 2008 v 10:07 | Reagovat

hej to by pak nebylo ono, každej by hlasoval pro oba a anketa by byla totálně na prd xDDD ale jistý je, že na jeho očička nemá nic (no, já bych mu tu zmrzku taky dala xDDD) nyaa

4 Riku Riku | Web | 3. února 2008 v 12:57 | Reagovat

XD------tak to je hustéé(normálně jsem si našla čas mezi dvěma chody oběda,abych si to přečetla).................krásně to popisuješ....jojo ......trochu to vypadá jak kdyby si ani satoshi ani nic nemyslel...zato tomoji si toho myslí dost...já myslím,že nejsou potřeba nějaký černý myšlenky...nebo svědomí.....bylo to přece dobrý!!!XD

5 Kirara Kirara | E-mail | Web | 3. února 2008 v 17:32 | Reagovat

přečetla jsem si to už včera ale neměla jsem čas napsat...zrovna totiž přišla kámoška a do čtyř do rána jsme kecali ^^' ale to není důležitý XD

vážně skvělá část Satoshi je k zulíbání ^^, ale Tomo-chan je taky rozkošnej. ^^

6 shi-chan shi-chan | Web | 3. února 2008 v 19:40 | Reagovat

tak to je super ten satoshi je tam mzanej jako sem zvědavá mno fkt moc

7 Riku Riku | Web | 4. února 2008 v 6:46 | Reagovat

XDhih tak jsem to přečetla znovu,tentokrát líp:)

1)taky bych si dala modrofialovou zmrzku,ale nelízala bych ju aby se neřeklo jak satoshi XD

tomo-chan si dával s těma toustma práci XD to mě rozesmálo XD

jinaaak XD opravdu povedené...moc se mi to líbí....tak snad se to tomoji nakonec nerozmyslí a nevyhodí ho...satoshiho...dyť je to vážně zlato

8 katy katy | Web | 4. února 2008 v 20:20 | Reagovat

miluuju miluju miluju tuhle povídku !!

dycky mi to posílá na skype předem bych to okomntovala a podtkla pár věcí a dycky píšu že si vezmu motorovku , protože mě právě předehnala ... jax ! já myselala že je to druhá část ! já tady píšu komentář k jiné části !! eli sorýýý . ( neeknu co bude dál ) aůle všetky části jsou zuprovéééé !!! tahle se obzvlášť povedla !!!

( Jdu založit satoshi-tomo-fanclub !! už mám first fanko a až ho nascenuju tak ho sem hodím . je to satoshi jka si ho představuju a je strááášně loškošnej ... ) jo a přidávám gogo a jdnu moji new povídku ( ne-shonen )

9 Tery-chan Tery-chan | E-mail | 15. února 2008 v 15:55 | Reagovat

To je tak SUGOÍÍÍ!!! Úplně se klepu,jak to vtahuje do děje (nebo proto,že je tu zima? XD) Je to jedna z nejpovedenějších povídek,co sem kdy četla! Dokonalá!

Já bych je doma brala oba.....huuuu....hihihi....xP Shounen forever !!! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama