Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Pláčou andělé? -10

27. února 2008 v 16:56 | Elo-Elďa |  Pláčou andělé?
Tomoji popohnal Satoshiho do bytu a sám za nimi zavřel. Co to je za podivný výraz? Když se otočil, tmavovlasý stál čelem k němu tak blízko, že se nemohl ode dveří hnout. Je snad něco špatně? Asi jen nezvyk. Nejspíš pro tebe tohle není zrovna nejlehčí, že? Satoshi v rukou stále svíral své věci a upřeně koukal někam do země, s popelavým nádechem ve tváři, celkově připomínal porcelánovou panenku, křehkou, jen se roztříštit. Rázem dostal nutkavý pocit říci něco chlácholivého, ale než stačil cokoliv vymyslet, Satoshi z ničeho nic pustil všechno na zem a přiskočil k němu, drobné ručky ihned neomylně namířily k přezce jeho opasku.
Tomojimu chvíli trvalo, než se vzpamatoval natolik, aby jakkoli zakročil. Chvějící se prsty se stále snažily pásek rozepnout a Satoshimu se ve tváři objevilo až zoufalé soustředění, ale zjevně nebyl schopen v afektu něco doopravdy udělat. "Satoshi, co blázníš?" Chytil ho za obě ruce, jemně je odtáhl a podržel před sebou ve vzduchu, což šlo relativně dobře, odpor, kterého se dočkal, připomínal ze všeho nejvíc parodii. "Ty mě…nechceš?" Přes rty přešlo jen zašeptání, ale i to znělo katastrofálně dutě, prázdně, s příchutí vyčerpaného zklamání. Samozřejmě, že všechno není v pořádku. Měl jsem si toho všimnout, měl jsem vědět. Satoshi co to děláš..? Myslíš si, že mi máš něco splácet?! Bílý obličej před ním se bolestně zkroutil a tmavé řasy zběsile zakmitly ve snaze zadržet příval slz. "Proč ne?"
Znovu ta neodkladná nutnost udělat něco správně, zachránit bytost na okraji propasti. Propast… Chci tě vytáhnout, jenže nevím jak. Proč vypadáš tak moc zranitelně? Tak… Stáhl trochu obočí, ve snaze zformulovat odpověď tou nejsprávnější cestou, než pochopil, že to nemá význam. Satoshi před ním úplně schlípl a vypadal, že se mu každou chvíli podlomí kolena. "Proč ne..?" zopakoval svá slova znovu, ještě o poznání tišeji. "Samozřejmě, že ano… Já jen nechci, abys dělal něco, co si sám nepřeješ. Nemusíš, už nejsi jeho…" najednou mu došla slova, netušil, jak daleko může ve svém vyznání zajít, a proto místo čehokoli dalšího políbil vnitřní stranu zápěstí, které ještě stále držel. Satoshi sebou jemně škubl, ale držel a Tomoji si byl jistý, že tentokrát vnímá nezkresleně, ne tak jako ráno ve škole, že ta jeho letargie je jen nedostatek sil a ne záchvat.
Otočil malou dlaň a políbil jí ještě z druhé strany. "Už nic nemusíš…" "Co když chci?" Pátravě se mu zadíval do obličeje a poznal, že se jedná o prázdná slova. "Tak čeho se pak bojíš?" Půlnoční oči uhnuly do strany. "Ale já se nebojím!" Přes všechno odhodlání se hlas zatřepotal a on raději skousl rty. "Vážně? Proč máš tedy tak ledové ruce? Nemyslíš, že už to poznám?" Přestože nečekal odpověď, Satoshi zakroutil hlavou. "A co když mě vůbec neznáš? Nemůžeš o mně vědět vůbec nic, jak dlouho to je, co jsme se viděli poprvé?!" zaťal ruce v pěst a hlasitě se nadechl. Zvířátko v koutě, co sbírá poslední síly. Tomoji si uvědomoval, že musí něco udělat, problém byl v tom, že netušil jak. Koťátko bych pohladil po hlavě, ale nekouslo by mě? Na chvíli sám sobě připadal nemístně, odporně, jen vypustit páru a sám sebe uhodit. Jak ho můžeš srovnávat ke kočce? v takovou chvíli?! Ale…prostě se to k němu hodí…
"Satoshi," otočil si jeho tvář k sobě a opatrně pohladil po vlasech, než si ho pomalu přitáhl blíž. Je vážně tak, pomyslel si, když se kolem něj obtočily dvě paže. "Tomo-chan…" "Ššš, to nic," přejel rukou po zádech, jediné o čem věděl, že Satoshiho uklidní. "Nic se neděje." "Když ty se ke mně vždycky chováš tak hezky a já nevím, jak reagovat." Tak on se mi tady bude šeptem vyzpovídat? "Tomo-chan?" Hlásek zjevně nehodlal přestat tak brzy a on zadoufal, že se třeba dostane trochu hlouběji pod povrch, poodkryje závoj a pochopí trochu víc. "Musíš mě už mít dost, viď?" Dost? Jistě, tak tohle mi určitě pomůže. Přesto ale pocítil absurdní radost, něco tak normálně znějícího vůbec nečekal. Možná, že ještě není tak pozdě. Ne, když dokáže uvažovat takovým způsobem. "To si myslíš, že jsem hlupák? Samozřejmě, že ne. Sice to vždycky není až taková legrace, ale stejně jsem rád, že tě mám. Mám rád tebe, vždyť to víš, ne?" Tak otřepané fráze, skoro jak z přeslazeného filmu. Ale občas to je příjemné. Pocítil zvláštní úlevu, když se od něj Satoshi odtáhl, s mírným úsměvem, jakoby stále nevěděl, jestli se smát nebo plakat. Konec těm šíleným výkyvům, prosím. Klidně se tvař takhle, alespoň vím, na čem jsem.
"Neměl bys zvednout tu pandu? Takhle jí chudáka válet po zemi…" Oba věděli, že se jen snaží změnit téma, ale přišlo to vhod. Satoshi jí tedy bleskově popadl a pohladil po hlavě. "Promiň, Tomo-chan, promiň." Jemně jí celou oprášil a poté do černého plyše zavrtal obličej. "Slibuju, že už to nikdy neudělám, choval jsem se jak blbec, viď?" odtáhl hračku od sebe a pořádně prohlédl, potom přitiskl rty vedle lesklého očka. "Ale mám tě moc rád, Tomo-chan, víš? I když se to možná nezdá, mám. Promiň za všechno. Se mnou jsi to zrovna nevyhrála..." Ještě jednou se jí dotkl a potom nasměroval svůj provinilý úsměv k Tomojimu, který se pousmání také neubránil. "Já myslím, že se na tebe ani nezlobila. Taky tě má určitě ráda." Proč to nedokáže říct přímo? Proč já nemůžu? Ale takhle je to snazší, skoro příjemné. Tak dobře. Sklonil se a zvedl Satoshiho tašku, která byla těžší, než očekával. "Tak ti půjdeme vybalit, ne?" Odpovědí mu bylo rozzářené přikývnutí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isaaca Isaaca | Web | 27. února 2008 v 17:10 | Reagovat

taaak tohle se mě moc líbilo xDDDDD (sice to není první část)- a já tím pádem nejsem moc v obraze, ale jen jak budu mít větší čtecí náladu tak to půjdu napravit! docela mě zajímá, jeký je mezi těma vztah *stydí se žeto nečetla už od začátku ^.^ *

2 darknesska darknesska | Web | 27. února 2008 v 17:38 | Reagovat

jéééééééééééééééééé!!! nádherný dílek!!!!!!!!!!!!!!!!!! já už ani nevim co ti mám psát do komentářů!!! ^^

3 Tery-chan Tery-chan | E-mail | 27. února 2008 v 18:08 | Reagovat

Dochází mi slova...jako výdy :D Prostě nádhera......

4 katy katy | Web | 27. února 2008 v 20:41 | Reagovat

jooojx !! elí to bylo dokonalééééé hlavně jak tam mluvil nakonci na tu pandu . JÁ CÍ TAKÝ PANDŮ !!!! bůůů já cu pandůůů !! jo a jen tak rpo orientaci . čpokat budu poíata kolik mám medvědů ... 18 mých vlastních a dohradýý ..... ehm ... asi 45 ... ale po těchto vánocích jich bude víc ... někdy  vyfotím a dám sem foto XD ... ale já cu velikánksou pandu , která má rozhoděné nožičky a pacičky !!! jůůůů to by yblo super .. ( někdy si říkám , že se na mě ti medvědi musí zlobit , protože už jim neprojevuju tolik lásky ... asi se na mě fakt loběj a j necu ba yse na mě někdo zlobil .. T_T )

eli piš nebo asi umřu na absťák !!

5 Kirara Kirara | E-mail | Web | 27. února 2008 v 21:49 | Reagovat

to bylo nádherné! Elo-chan, ty se překonáváš! ^^

6 shi-chan shi-chan | Web | 28. února 2008 v 8:13 | Reagovat

ah elo-chan to bylo boží *dřív sem se nedostala provinilej ussměv*

ale lidi víte co me se ten satoshi nezdá janevom ale je togodnee  ta povídka...XD

7 Riku Riku | Web | 29. února 2008 v 5:26 | Reagovat

ahojík elo-chan XD já napřed upe čuměla,co to do staíka vjelo XD...naštěstí si mě vzápětí ukonejšila.....jo,tomoji taky vejral,ale ten si to aspoň domyslel XD.zato já jak šílená sjížděla další text...je to super upe upe....mňamýý----XD...ale prosím prosím ještě nějakou zápletku.XD....třeba si souich ještě na něco vzpomene..už se těšíím XDXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama