Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -24

16. prosince 2007 v 21:03 | Elo-Elďa |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
Damien Louise usadil do křesla a pak se obrátil k Charlotte, která se snažila nepozorovaně zmizet. Když si toho všimla, otočila se k nim čelem s pohrdavým úsměškem na tváři. "Nepokusíte se mě zabít, jako ty dva chudáky?" přitom pohodila hlavou k dvěma tělům na koberci pod oknem a z tváří jí vyprchala barva. Stále se snažila hrát statečnou, ale bylo vidět, jak se chvěje. "Jen mi řekni proč. Louis je tvoje rodina, tak proč jsi to k čertu chtěla udělat? Proč jsi ho chtěla zabít?!" Ačkoli se snažil ovládat, do hlasu se mu i přesto vkradl hněv. "Tak sakra odpověz!" "Moje rodina?" Na její tváři se usadil nepěkný výraz. "Moje rodina?! Samozřejmě, že ne. Viděla jsem vás na vlastní oči. I kdyby mi jinak nepřekážel, něco tak...tak..." chvíli hledala vhodný výraz, který při svém výbuchu ztratila. "Tak odporného se mnou nemůže mít vůbec nic společného, natož krev! Jste odpad, hnusíte se mi oba dva!" Bylo vidět, jak se jí těžce dýchá a tváře jí rozčilením zrudly, ale ihned zase zbledly, když se k ní Damien nebezpeně přiblížil. "Tohle už nikdy neříkej, rozumíš?" zasyčel jí přímo do tváře a Louis se musel zachvět z nenávisti v jeho hlase. "Ještě jednou se na Louise třeba jen křivě podíváš..." konec věty nechal odeznít. Charlotte se jen hystericky rozesmála a plivla mu pod nohy. V tu chvíli baron věděl, že je zle. Na poslední chvíli vyskočil z křesla a zachytil Damienovu ruku, napřahující se k ráně. "Louisi..." Zatvářil se prosebně a zakroutil hlavou. "Ne. Nechovejme se jako ona." "Ale-" "Dami, prosím. Ať řekne cokoli, pořád bude moje rodina. A já podle toho budu jednat." Vysloužil si dva nevěřícné pohledy, ale ten čokoládový zároveň hrdě blýsknul, což ho zahřálo u srdce.
Damien nakonec ruku sklonil a pousmál se. Pak se znovu otočil na Charlotte: "Podej mi kapesník." Jeho tón nepřipouštěl námitky, proto mu ho ihned dala. Chvíli si prvotřídní baptist s krajkou a vyšitým monogramem prohlížel, než se zatvářil spokojeně. "Myslím, že bude stačit." Pak ho ještě složený přitiskl na Louisovu stále krvácející tvář. "Drž si to, ano? Nechce se to zastavit." Louis si od něj kapesník vzal a přitom se ho dotkl zvlhlou ledovou rukou. "Díky..." I tón jeho hlasu byl mdlý a Damien ho pohladil ve vlasech. "Potřebuješ si trochu opočinout, viď?" Téměř cítil baronovo jemné chvění, a tak vybídl Charlotte, aby je zavedla do knihovny.
Tam se pohodlně usadil na pohovku, Charlotte naproti sobě do křesla a Louise si posadil hned vedle sebe a ještě ho vzal za ruku. Pobavilo ho, jak baron zrůžověl a jeho sestřenka naopak zbledla, rty sevřené do tenké čárky. Ani jeden z nich však nic nenamítal a Damien se zase začínal cítit pánem situace. Tak to má být. V tom salonku ti trochu nevydržely nervy... I když to taky mělo něco do sebe. Hezky jsi jí vyděsil. "Nenabídneš hostům víno?" zeptal se a posměšně sledoval, jak se jí jeho rozkaz příčí. Nakonec ale přeci jen nechala donést poháry a karafu a všem nalila. Damien si spokojeně usrkl a podržel broušený pohár v ruce, setrvávaje v mlčení.
"Tak jak chutná moc?" nakonec položil provokativní otázku. "Je to skvělé, ne? Opojný pocit, když víš, že můžeš cokoli. Ale nic se nemá přehánět." Charlotte po něm bleskla znepokojeným pohledem, ale on si stále zachovával neutrální výraz a lehký konverzační tón. Po tom, co se znovu napil jiskřivého burgundského, pokračoval. "A tys zašla za tu hranici, víš? Nejspíš sis ji ani neuvědomila. Moc je mrcha. Zrádná. Slíbí všechno a nedá nic." Naoko si povzdech a afektovaně se usmál. "Ten medvídek byl vlastně perfekní nápad, že? Kdo by hledal takové listiny v rukou sirotka? Ty se mnou nemluvíš, Charlotte?" Poposedla si a věnovala mu plamenný pohled. "Co když mi za to nestojíš?" Kolem rtů jí probleskl nepěkný úsměšek, ale nakonec se rozhodla pro rozhovor. "Ale ten medvídek byl perfektní, ano. Byl to vlastně můj nápad, koho jiného by to napadlo? Jenže s tím požárem nikdo nepočítal, natož s hrdinným zachráncem. Nakonec jste papíry získali vy dva, ale já je stále potřebovala." Zdálo se, jako by se rozehřála. Damiena překvapilo, jak moc otevřeně s ním mluví, téměř, jako by se chlubila, jako by chtěla své plány odkrýt. Nikdo není nebezpečnější než žena, probleskla mu myšlenka. Ale když se zlomí, stojí to za to... Z úvah ho vytrhla tíha, kterou ucítil na rameni.
Asi toho bylo vážně příliš, pomyslel si. Louis usnul a hlava mu spadla na stranu, na Damienovo rameno. Ten se neubránil úsměvu. Vážně vypadá jako andílek... Dlouhé řasy, pootevřené rty. Chtíc nechtíc mu musel prsty přejet po tváři a políbit jemné chmýří vlasů. Pak, naprosto ignorugíc Charlotte, lehce oddechujícího Louise objal oběma rukama a přitáhl si ho do náručí. Nakonec ho políbil ještě na zrůžovělou líc a podíval se na konsternovanou ženu sedící mu naproti. "Nepřipadá ti jako andílek?" usmál se jejímu výrazu. Pak se ale donutil znovu soustředit. "A proč sis sem vlastně pozvala Josefínu?" "Byla by byla perfektní zástěrkou, kdyby ovšem tak pitomě neonemocněla. Je to vlastně její vina. To kvůli ní jste se tu objevili vy dva. A pak už to šlo všechno k čertu." "Pravda." Celé to zapadlo do sebe, článek po článku. Elegantní a chytrá šlechtična jako zprostředkovatel spiknutí mezi jistě velkými a zvučnými jmény, navíc ještě Louisova příbuzná. Perfektní kombinace. To proto mi to nedošlo, nemohlo dojít. Celou tu dobu to byla tahle malá mrcha. Potlačil znechucené odfrknutí a s Louisem v náručí se postavil. Už věděl všechno, co chtěl, malicherné mocnářské důvody ho nezajímaly a navíc ho napadla jedna velice lákavá myšlenka. "Řekl bych, že se o Josefínu s radostí ještě chvíli postaráš. A doufám, že jí obstaráš nějakou zábavu, víš, byl bych moc nerad, kdyby si tu Paříž nakonec neužila, tolik se sem těšila. Ale věřím, že bude popisovat příjemné zážitky, až se pro ní vrátíme. Ano?" Charlotte zbledla. "Oni mě zabijí, pokud to zjistí." Damien jen lhostejně pokrčil rameny. "Já tě taky nemám příliš v lásce. Jsi sice Louisova rodina, ale nehody se stávají..." Věnoval jí vlčí úsměv. "Ty vlastně nemáš na výběr." Nečekal na jakoukoli odpověď a obrátil se k odchodu.
Louis se probudil Damienovi v náručí. Co ho ale udivilo byla všudypřítomná zima a jemné kodrcání. Chvíli mu trvalo, než si to všechno pospojoval. "Kam to jedeme?" Trochu se od Damiena odtáhl a snažil se promnout zalepené oči. Sice si nepamatoval, kdy přesně usnul, ale neměl důvod se znepokojovat, u Charlotte to zřejmě dopadlo dobře. Damien se k němu přiblížil a políbil ho na rty. "Domů," usmál se na něj. "Domů? Nechce se mi tam vracet." Lehce si povzdech, když si vzpoměl na svůj ne příliš milovaný městský příbytek. "Kdybychom už mohli zpátky na venkov..." "Ale my jedeme na venkov." Baron nevěřil svým uším, ale radostné jiskřičky v tmavých očích ho ujistily. "Tys tam nechal Josefínu?!" Pokusil se odtáhnout, ale Damien ho držel příliš pevně a za chvilku mu došlo, že jde o marný boj. "Louisi no tak. Josefína by tak dlouhou cestu nezvládla, přece jen měla zápal plic. Vrátíme se pro ni, hned jak to bude možné, ano? Charlotte nám na ní zatím dohlédne." Louis cítil, jak mu hřejivá ruka konejšivě přejíždí po zádech a podvolil se objetí. Chtěl sice ještě něco namítnout, ale zarazil ho prst na ústech. "Šššš, neboj. Tvoje sestřenka není hloupá. Ví, že prohrála a stejně tak dobře ví, že nejlepší, co teď může udělat, je být loajální k nám. Věř mi, že by se ti o sestřičku nepostaral nikdo lépe." "Tak dobře..." Baron cítil pravdu, skrývající se za Damienovými slovy a znovu zavřel oči, nechávaje se odnést hřejivou temnotou nevědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arashinka Arashinka | 16. prosince 2007 v 22:31 | Reagovat

Heh krááása pokráááčkoo!!Prosííím to je tak krásnee akorát me zajima co dal vymyslis XD !!

2 katy katy | Web | 17. prosince 2007 v 19:38 | Reagovat

jo to mě taky ... ale jinak krááásááááá ! ( už jsme jí to do nebe vychválila ale musim ještě jednou , je to rpostě nádherný )

3 Riku Riku | Web | 18. prosince 2007 v 16:20 | Reagovat

super rozuzlení!takhle bych to nevymyslela ani za nicXDsi šikovná písařka..jak si damy před charlotte pěkně vychutnával ten polibek s louisemXD

4 lumiera.m lumiera.m | Web | 20. prosince 2007 v 21:47 | Reagovat

No to je naprosto uaaaaa suppper---nemám slov :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama