Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -23

8. prosince 2007 v 21:10 | Elo-Elďa |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
tak tendle díl speciálně věnuju... pro katy-chan... zaprvý je best člověk co znam, zadruhý jí dlužim věnovanej obrázek (vim, jak se z toho vyvlíknout xD) a zatřetí hned po přečtení prohlásila "tohel milujůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů" (promiň za citování, jen pro názornost xD takže se hřej pomyšlenim, že je to speciálně pro tebe :3)
Vybrali jeden z dalších tuctových hostinců, ale tentokrát šel Louis po svých. Když se konečně dopotácel do pokoje, hned se svalil na postel. "Měl by sis sundat boty a taky to oblečení." Damien se nad ním sklonil. "Vedl sis moc dobře." Přesně, jako když se děti učí chodit. Stačí krok a každý je z toho na větvi. Cítl ale vyčerpání, tak jen něco neurčitého zamručel. Nakonec se posadil a nechal odstrojit a uložit.
Sledoval Damiena, jak mu urovnává polštář pod hlavou a začal se uculovat. "Co?" "Já jen že mám tak rozkošnou ošetřovatelku." Ke svému udivu viděl, jak zvláštně se zatvářil a obvykle bílé tváře dostaly růžový nádech. "Ty se červenáš, Dami?" Ten se od něj trochu pootočil, aby skryl obličej. "Samozřejmě, že ne. Mám úplně normální barvu." Pak se s ďábelským úsměvem na rtech obrátil zpět. "Zato ty vypadáš, že je ti už lépe. Ale něměli bychom nic podcenit, a proto..." vzal do ruky láhvičku s lékem a zatřepal s ní. Baron se pokusil zahrabat co nejvíce do peřin, ale nepomohlo mu to, i přes protesty musel hořkou tekutinu spolknout. "Chutná to hnusně," prohlásil nakonec, což u Damiena vyvolalo škodolibou radost. Když ale Louis zazíval, pohladil ho po tváři. "Měl bys spát..." Chtěl se narovnat, ale zelenkavý pohled ho zastavil. "Počkej..." Louis si ho za ruku přitáhl, až se téměř dotýkali nosy. "Lehneš si ke mně?" Najednou zněl téměř nesměle a Damien neměl srdce odmítnout. Svlékl se jen do košile a spodků a vlezl si vedle Louise, kterého si potom přitáhl do náručí. "Takhle?" "Hmm..." téměř zapředl, "příjemné. A Dami?" Prosebně k němu pozvedl oči. "Nemohl bys mi něco vyprávět?" Damiena ta otázka očividně zaskočila. "A co bys chtěl slyšet?" "To je jedno. Mám rád tvůj hlas. Co třeba něco o tobě? Nevím skoro nic. Vyprávěj, jak jsi byl dítě..." Najednou se zarazil a trochu vyděšeně se zadíval do tmavých očích, když si uvědomil, o co žádá. "Samozřejmě nemusíš, pokud nechceš..." Damien jeho koktání přerušil polibkem. "V pořádku." Pohladil Louise ve vlasech a ten se o něj pohodlněji opřel a naslouchal vyprávění, dokud neusnul. Zanedlouho poté si spánek odnesl na svých křídlech i druhého muže, stále svírajícího barona v objetí.
Další týden strávili na dvou různých místech a Louisova horečka i nevolnost pomalu ale jistě odezněly. Baron začal škemrat, že chce navštívit sestru a Damien nakonec usoudil, že už jim v domě nehrozí nebezpečí.
Po tom, co si oba dopřáli horkou koupel a čisté šaty, nechal Louis zapřáhnout kočár. I když služebnictvo koukalo na jejich návrat divně, nikdo nic nahlas neřekl a baron si uvědomil, že ho jejich spekulace vlastně ani nezajímají. S pláštěm v ruce sešel s menšími obtížemi ze schodů, kde na něj už čekal Damien. Oba společně vyšli z domu a nasedli do kočáru.
U Charlotte je přivítal starý sluha, který je zavedl do salonku, aby počkali na paní. Louis se tvářil trochu přepadle, protože chtěl vidět sestru hned, ale potom i on připustil, že se jedná o zdvořilost. A tak se posadil do křesla, zavřel oči a čekal. Za chviličku ho z myšlenek o Josefíně vytrhl tichý hlas. "Louisi, podívej..." Zvedl se tedy z křesla a otočil na Damiena. Ten stál před oknem s hřejivým úsměvem na rtech. Teprve potom si ale všiml, na co vlastně naráží. Přes sklo bylo vidět maličké bílé vločky, které se ve spirálách snášely k zemi. "První sníh." Přešel těch několik kroků, s okouzleným pohledem upřeným za okno. "To je krása." Cítil padající sníh a nenucenou Damienovu přítomnost vedle sebe. V tu chvíli se na něj obrátil a vtiskl letmý polibek na ty usměvavé rty. Za nimi se ozvalo zhnusené vydechnutí.
Louis se ihned odtáhl a oba se otočili na vetřelce, který jim tu kouzelnou chvíli přerušil. K baronovu zděšení to byla jeho sestřenka Charlotte. A ještě lépe, za ní stáli dva muži. Jak je uviděl, blesklo mu ihned hlavou, že je už někde potkal. "Ten ples," ozvalo se vedle něj vydechnutí. "Pořád tak zírali." Konečně se to vybavilo i jemu, ale neměl příliš času na přemýšlení, Charlotte se chopila slova. "Ach, Louisi. Je mi líto, bratránku, ale musím se s tebou rozloučit. Překážíš tu příliš dlouho." Z hlasu ji čišel krutý výsměch, když ti dva muži tasili. "Sbohem. Krásná Francie se konečně zbaví tak odporného odpadu jako jste vy dva. Nechutné." Louis ani neměl čas uvažovat nad slovy, která pronesla a jako ve snu tasil spolu s Damienem kord a začal se bránit dotírajícím protivníkům.
Věděl, že už se dlouho neudrží, obraz mu plaval v mlze a on jen těžko odrážel útoky. Na chviličku zakolísal pod prudkým úderem a ucítil, jak se mu ostří zakouslo do jemné kůže na tváři. Snažil se to nevnímat a bojovat dál, když se muž před ním skácel k zemi. Nad jeho mrtvolou stál Damien, s nebezpečným výrazem v očích a bez jediného slova se otočil k Charlotte, s krvavým kordem v ruce. Než ale stačil udělat krok, zastavil ho Louisův hlas.
Louis s mrazivou hrůzou sledoval, jak se Damien, už zase s rudýma očima obrací k jeho sestřence. Viděl ledový klid v jeho očích a přesně věděl, co chce udělat. Jedna jeho část toužila zavřít oči a dělat, že nic nevidí, ale přes všechno, co Charlotte udělala, to nedokázal. "Ne, prosím." To byla jediná slova, na která se zmohl a jen se modlil, aby stačila.
Damien chvíli jen tak stál na místě, spalován děsivou touhou podříznout hrdlo té ženě, co mu téměř vzala anděla, ale nedokázal Louisově tiché prosbě odepřít. Opřel kord o stěnu a obrátil se k baronovi. A přitom ho napadlo, že za ten úsměv, který vyvolal to stálo. A pak si teprve všiml rudé stužky na Louisově tváři a zalitoval, že ty bastardy zabil tak milosrdně. Na jeho výrazu se to nejspíš také projevilo, protože v zelených očích prokmitl náznak strachu. "Louisi?" Pozvedl chvějící se ruku a krev z jeho tváře setřel lemem rukávu. Snažil se co nejjemněji, ale baron sebou i tak škubl. "Promiň!" Hned cítil, jak se zatahují špičáky a jeho oči dostaly zpět svou barvu. Louis se usmál. "Děkuji." V tu chvíli se mu podlomila kolena a Damien ho na poslední chvíli zachytil před pádem. "Louisi!" ten se jen pousmál a upřel na něj znavený pohled. "To nic. Jen toho bylo...trochu moc."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 :)) :)) | 8. prosince 2007 v 21:49 | Reagovat

jeeeej tobolo kraasne..som sa baala co budde ked ich prichitili ale to bolo naadhernee..len aby bol ciim skor dalsii dieeel:D

2 Arashinka Arashinka | 8. prosince 2007 v 23:35 | Reagovat

Jeee supooo supeeer to sem necekala a co bude se sestrou??

3 Riku Riku | Web | 9. prosince 2007 v 12:46 | Reagovat

ajaja!!!to je kawaii!jsem ráda že už je louisemuXD líp....i když ted ho zase nekdo zranil...:)

4 Saeko.x Saeko.x | Web | 9. prosince 2007 v 13:38 | Reagovat

Jeskuuuu ^^ to je nááádherný...Louis to pořádně zchytává x), ale tak doufám, že se zase uzdraví....jinak ta zcéna se sněhem byla kawaii *_* sama orvní sníh miluju xD

5 Elďa Elďa | 9. prosince 2007 v 17:50 | Reagovat

eeeeee...vy se mě snažíte zamerikanizovat?? moje první myšlenka, když sem objevila tolik komentářů byla "jé lidi, mam vás ráda!!"

ale to se sem vážně nehodí, fakt to zní americky... tak co takhle arigato? (jj, to už je lepší xD)...ale děláte mi mega moc radost... tak teda eště jednou díky :3!

6 kača kača | Web | 9. prosince 2007 v 20:43 | Reagovat

abych ti udělal aradost ještě jednu , tak ti teda MUSIM souhlasit s ostatníma . je to rpostě KAAAWAAAAI !!!!! njn ...elinka umí psát pěkný příběhy ... to já se zmůžu jen na umýráčky jako je Aki ( a co mi to dalo ? popisovaní pocitů , nemocí , stavů psich. i fyz . ...... a hlavně aki ..... =-P )

ale naše ELinka ( ela sooory elííí !! už ti tak neřeknu ) umí víííííc !!!!

7 Kirara Kirara | 9. prosince 2007 v 21:02 | Reagovat

Nádhera! Nemám slov. Prostě nádherné...

8 Elďa Elďa | 9. prosince 2007 v 21:48 | Reagovat

dobrá, dobrá. už to musim říct. "mam vás ráda! :33"

uf...teď mam vážně moc dobrou náladu...

a pro katy: elinka se povoluje, za tu pochvalu xD (a nedělej, že neumíš psát, umíš to zatraceně dobře! si vzpomeň, jak sis na chvíli pučila zlatíčka...)

9 Danika Danika | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 18:32 | Reagovat

WOW!!!!! Další pokračování!!!!!! Si dokonalá, fakt bezvadně píšeš!

10 katy katy | 10. prosince 2007 v 21:48 | Reagovat

njn ..to vám musím říst lidí ! to mi je pujčila a chtěla asbych napsala kus scény , protože chtěla znát můj názor ! a já to napíš , odešlu a ona málem pukne závidtí , že to s jejím a zaltíškama umým tak moc dobře ! njn ... možná trochu psít umým ..

11 Elďa Elďa | 11. prosince 2007 v 11:33 | Reagovat

xD... jaktože si surfuješ a na skypu nejsi, zrůdě? ale konečně se ti začíná vracet sebevědomí... (ale sou to moje kluci, vrrrrrrrrrrr!! a taky to s nima umim :P)

12 katy katy | 11. prosince 2007 v 21:03 | Reagovat

skype nejde . za to možou free-bouňáci ( muehehehehehehe !! a jsou mrtvý ! ještě jeden den a zabiju je vlastnoručně !) jsem tady na velkym coplu a těch komíků ti žiově závidím ! já mít toli u Aki , skákala bych radostí jak ty tady . jo a mimochodem jsem dneska byla u tej holičky ! mám klášnej účéés !! ( a vlasy v yadu v pohodě ! plný, moje , dlouhý ... ani se jich nedotklá !!! takže mám čím pohazovat ....)

13 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 15. května 2009 v 22:48 | Reagovat

no tedaaa :D sviňa Charlotte...měla bys udělat i anketu o nejnenáviděnější postavu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama