Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -21

26. listopadu 2007 v 21:12 | Elo-Elďa |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
tak zas to trvalo...ale odvolávam se na blog, protože sem se takovou dobu nemohla přihlásit a psalo mi to, že blg neexistuje, takže takhle, no... a musim říct, že se mojí dušince po napsání tohohle ulevilo (přece jenom je mááám ráda!)
Konečně, když už mu přišlo, že se dostal už dostatečně daleko, se Damien s Louisem v náručí zastavil před jedním obyčejně vyhlížejícím hostincem. Ani pro chuďase, ani pro bohatce, přesně takový, kde se ztratí. Zavinul Louise těsněji do svého rudého pláště a pak pořádně zabušil na zamčená vrata pod vývěsním štítem s korouhví.
Damien by už netrpělivostí přešlapoval, kdyby nedržel Louise, takhle jen stál a v duchu klel, když uslyšel chrastění klíčů zpoza dveří, které se konečně otevřely a objevila se rozespalá tvář hostinského. Ten se nejdřív netvářil příliš přívětivě, ale když uviděl drahé oblečení, ustoupil a nechal je projít, i když trochu váhavě. "Co si pánové přejí?" Damienovi neunikl pohled, jakým zajel na bledého Louise a došlo mu, že bude muset honem přijít na nějaké rozumné vysvětlení, když ho napadla ta nejprostší věc. "Volný pokoj. No víte," naklonil se k němu a sdílně kývnul hlavou, "můj přítel to trochu přehnal s pitím. A já ho nehodlám vláčet takovou cestu až k němu domů. Ale nemůžu se mu dnes divit." Viděl, jak se hostinský začíná chytat a tak pokračoval ve vymýšlení. Podíval se na barona a pokynul na něj. "Dnes zjistil, že ho jeho snoubenka tahala za nos. A to si jí chtěl doopravdy vzít. Říkal jsem mu, ať si s ní jen užije, ale nedal si říct a takhle to dopadlo." Cítil teplo sálající z drobného těla a netoužil po ničem, než to ukončit, ale chtěl si být jistý, že ho přesvědčí. "No..." Zaváhal, jako by si nebyl jistý, jestli neříká příliš, ale nakonec pokrčil rameny. "Ale ona stála za hřích, ani se mu nedivím, že ho to tak vzalo. Sice to byla coura, ale zato moc pěkná." Zatvářil se zasněně a vykouzlil malý úsměv jako při sladké vzpomínce. "To tělo, kdybyste to jen viděl," hraně si povzdechl, "Ale to nic." Sledoval rozšklebenou tvář hostinského, kterého historka zjevně pobavila a spadl mu kámen ze srdce, protože si byl jist, že na ně zapomene hned jak odejdou, právě se mu podařilo přehrát jednu z pařížských nejobvyklejších každodenních scén. "Máte tedy volný pokoj? Přece jenom je trochu těžký. Myslím, že vypil alespoň dvě lahve vína." Nechal si popsat, ve kterém pokoji se mohou ubytovat a rychle tam po schodišti zamířil.
Když za sebou zavřel na petlici, ihned složil složil na postel svůj drahocenný náklad. Vymotal Louise z pláště a potom ho jen v košili, co měl na sobě, zachumlal do peřiny. A jemně poupravil polštář, jako by se bál, že mu ublíží, když si všiml vrásky mezi jeho zavřenýma očima. "Louisi?" sklonil se níž, ale odpovědi se samozřejmě nedočkal. "Neslyšels to, že ne?" Pohladil ho po sálajícím čele. "Obklad," zamumlal si sám pro sebe a položil si na zem vedle postele umyvadlo, do kterého nalil vodu ze skleněného džbánu. "Víš, musel jsem si něco vymyslet, aby mu to nepřišlo podezřelé. Přece jen mu nemůžu vykládat, že jsi můj spiklenci otrávený milenec, nemyslíš?" Snažit se udržet konverzační tón a přitom hledat něco na obklad ale bylo moc a on zaklel a upustil od hrané bezstarostnosti. "Louisi, vydrž to chvilku, prosím tě. Hned něco najdu...Mám to!" Začal se přehrabávat v kapsách Louisova kabátce, hozeného na židli a za chvilku vytáhl jemný, pečlivě složený baptistový kapesníček, který bez váháný namokřil. "Ták," pousmál se, když ho dal na baronovo čelo. A potom si sedl na židli vedle postele, Louisovu ruku držíc ve svých.
Chýlilo se k ránu a Louisovi se ještě přitížilo. Damien se nad ním znepokojeně skláněl a poslouchal jeho namáhavý dech. I přes úzkostlivou péči se horečka zvýšila a on Louise dávno odkryl, ale nic nepomáhalo. Po jednom obzvlášť sípavém nádechu to nevydržel a pžitiskl si sálající dlaň na rty. "Louisi... Louisi vydrž to." Slova si šeptal spíše jako modlitbu, která by měla dodat naděje. On mi tady umře. A já nemůžu nic dělat, vůbec nic...je to celé kvůli mně. Proč jsem se jen vracel pro tu zatracenou hračku? Dávno by z těch papírů byl prach. Slíbil jsem, že nenechám už nikoho zemřít. Nikoho, koho miluji. Ale takhle to dál nejde, pořád se to zhoršuje. "Proč jsi jen na tom plesu nevilil oba poháry, andílku?" už si ani nevšímal plačtivého tónu, jen marně přemýšlel, co udělat. Zrak mu nakonec sklouzl na jemné hrdlo, na zběsile bijící tepnu. Kdybych... Pokud to udělám...neumře. "Jenže ty bys to tak nechtěl... Nejspíš by ses...zabil sám. Nejsi jako já, Louisi, nejsi zbabělec. A navíc máš příliš čistou duši." Snažil se urovnat si myšlenky, ale přes strašlivou touhu Louise zachránit to příliš nešlo. A co by na tom bylo tak špatného? Byli byste spolu, navěky. Pokud by to teď přežil, aniž by se stal upírem, stejně jednou zemře. Budeš sledovat jak stárne a schází... Nebyl by život nemrtvého lepší? Pro oba? Damien sebou trhl a nahnul se blíž, přitahován obrovskou silou, vnímal tlukot srdce i kolující krev. Stačí kousnout...jednou kousnout.Chvilička a budete spolu navždy, napořád, beze strachu ze smrti. Cítil, jak se mu prodlužují špičáky a zavřel oči. "Miluju tě." Pootevřel ústa, když sebou škubl. "Promiň, promiň, promiň!" Odtáhl se co nejdál a vyděšeně sledoval, jak baron dýchá, jak se mu zvedá hrudník. "Co jsem to chtěl udělat? Sakra, co jsem to chtěl?!" Proč ne? Ne! Tohle není život, je to prokletí! Neudělém mu to, nikdy, nikdy... Zatnul pěsti, v bezmocné nerozhodnosti a hodnou chvíli stál bez pohnutí, když se nakonec sehnul a políbil Louise na ústa. "Ne, Louisi. Ty to zvládneš. Věřím ti, vím to. Protože jinou možnost nemáme." Nemáme... Nebyl si sice jistý, ale cítil se podivně klidně, smířeně. Znovu se posadil do křesla a vyměnil obklad. Opřel se, chytil Louise za ruku a vyhlédl oknem do šera rozbřesku.
Znovu se chýlilo k večeru a on se ani nepohnul, jen v podivném, až bolestném klidu vyčkávání pozoroval neměnné šero za oknem. Několikrát se pokusil promluvit na Louise, ze kterého stále nespouštěl pozornost, ale něco se uvnitř něj zlomilo a nedovolilo mu pokračovat. Dál tedy jen měnil obklady a občas mu věnoval polibek do vlasů nebo pohlazení.
Zaplašil již všechny vzpomínky na šťastné chvíle v baronově venkovském sídle, jen melodie jejich společné hry na klavír odmítala zmizet. Nechal ji tedy hrát, nepřítomně zíral z okna a jediné, co ho napadlo, byla absurdní myšlenka, že bude sněžit. A co bys čekal, motýly? Je téměř prosinec, okřiknul sám sebe, když koutkem oka zachytil záblesk zeleně zpod uhlově černých řas. Ještě v tu samou chvíli se s nejradostnějším pocitem, jaký kdy zažil a obrovskou úlevou bez rozmyslu vrhnul Louisovi kolem krku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akiko Akiko | 26. listopadu 2007 v 23:06 | Reagovat

Super! A já fakt myslela, že ho kousne. Tahle povídky se mi moc líbí, doufám, že další díl bude brzo (v co jiného taky doufat, že :) )

2 Saeko.x Saeko.x | Web | 28. listopadu 2007 v 17:23 | Reagovat

Krááááásný *.*...sem si taky myslela, že ho Damien kousne :) ...je to moc krásný xDD Hooooonem pokráčko X)

3 Saeko.x Saeko.x | Web | 28. listopadu 2007 v 17:24 | Reagovat

Krááááásný *.*...sem si taky myslela, že ho Damien kousne :) ...je to moc krásný xDD Hooooonem pokráčko X)

4 Riku Riku | Web | 29. listopadu 2007 v 19:25 | Reagovat

když jsem začala číst tu pasáž s tím kousnutím hned sem si říkala že to fakt udělá.ach---neudělal(ale mohl)...bylo by to asi lepší---žít věčně po boku s tím nej.je to mocinky krásný pokračování už jsem se na to těšila...si moc šikovná uvidime co vymyslíš místo kousance od super upírka damyho.ach...šupí honem sem dej pokračování.juj dekuju

5 Kirara Kirara | 29. listopadu 2007 v 20:17 | Reagovat

Je to fakt úžasný. Už aby bylo pokráčo ;))

6 Elďa Elďa | 30. listopadu 2007 v 9:46 | Reagovat

juj, já dííík! dík, že se vám to líbí, že máte miláčky taky rádi... zlatíčka moje. dneska je konečně pátek, nemusim se vůbec učit tak se na ně těšim... myslim, že si chvilku udělam :P

7 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 15. května 2009 v 18:30 | Reagovat

:'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama