Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -18

1. listopadu 2007 v 19:57 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
ták a já se jdu hned omlouvat. vážně vážně moc, protože vim, jak strašně dlouho mi to trvalo... gomen, všichni (každej den tak nějak nemam čas, ale dneska sem na to vlítla místo učení... fyzika a chemie mimochodem.... eště si je do večera užiju ) tak doufam, že si to teda aspoň užijete, když už to tu konečně je :P
O to víc překvapující bylo Sophiino oznámení, že se zítra vrátí do sirotčince, provázené podivnou prosbou. Ať jí přemlouvali, jak chtěli, nedala si svůj názor vyvrátit, přestože se jí třpitily slzičky v očích a jediné, co si doopravdy přála bylo, aby si Louis s Damienem nechali jejího milovaného medvídka, kterého se podařilo zachránit z plamenů. Odůvodnila to tak, že "bude v bezpečí".
I když ne příliš šťastně, odvezli jí druhý den do sirotčince, s velkou krabicí, ve které byl uložen domek pro panenky, co jí Louis věnoval, a s prosbou k jeptišce, aby dala vědět, kdyby se cokoli stalo. Očividně byla vyplašená, ale nedokázala odepřít po tom, co se o Sophii postarali a tak přislíbila. Nakonec se trochu chvatně rozloučili, aby se mohli rozejít, všichni cítili, že to tak bude snazší. A pak poslední pohled do těch tmavých velkých očí, než oba nastoupili do kočáru. Sophie jim se smutným úsměvem mávala.
"Damiene, víš co?" Louis právě seděl v lenošce u krbu a probíral se dopisy, kterých se na něj sesypalo překvapivě hodně. Koukl vedle, jak je Damien začtený a musel se pousmát, úplně ho chápal, ale teď měl docela příjemnou zprávu. "Damiene!" Ten konečně zvedl hlavu, i když se tvářil trochu zmateně. "Zajímavé?" Když si uvědomil, o čem Louis mluví, přikývl mu. Ten se usmál. "Jsme pozvaní na ples. Vypadá to, že se o tvém hrdinském kousku doslechlo i ve vyšších kruzích." Damienovi zasvítily oči. "Ples? Víš, jak dlouho jsem nebyl na plese? Budou mě tam milovat." Tleskl rukama. Kdyby si jen tak nevěřil. Ale asi má pravdu. Jak to jen dělá, že si všechny hned získá? Stejně ale měl radost, když ho viděl s úsměvem, přestože si to Damien nejspíš ani nepřipouštěl, přítomnost Sophie mu viditelně scházela. "Ale je to už zítra," řekl nakonec. Damien se pousmál a vrátil se ke své knize. "Budu se těšit."
Louis už chtěl dopisy odložit stranou, když ho jeden upoutal. Nevýrazný, na zašedlém papíře, stroze a přesto puntičkářsky napsaná adresa. Trochu se zamračil a položil hromádku psaní na stolek, aby se mohl plně věnovat tomu jednomu. Rozbalil ho a začetl se do krátké zprávy, která byla uvnitř a sdělovala, že Sophie v noci zemřela. Pokojnou smrtí, udusila se ve spánku. Netrpěla. Třeštil oči na těch pár řádek a nemohl uvěřit tomu, co tam tak jasně stálo. Ta malá mrška je mrtvá? Ucítil nesmírnou tíži na prsou. Ta malá mrška je mrtvá... Měl jsem ji rád. Tohle je špatný vtip. A pak se koukl vedle sebe na Damiena, jak si poklidně čte a stáhlo se mu hrdlo. Musím mu to říct. Zhluboka se nadechl a zavřel oči, to že ho musí zranit mu nepřidalo. Několikrát otevřel ústa a pak je znovu zavřel, neschopen ze sebe vypravit slovo. "Damiene." Mimoděk sevřel ruce, když viděl, jak vzhlédl od knihy s otázkou v očích. Strašlivě se chtěl usmát a říct, že se nic neděje, anebo, že ho má rád, cokoli jen ne to, co musel "Já..." ale úsměv na tváři se mu stejně nepodařilo vykouzlit. "Děje se něco?" Řekni mu to. Řekni mu to, dokud to jde. Potom to bude ještě horší. "Damiene, Sophie..." Hlas ho zradil a tak jen natáhl ruku s osudným psaním a sledoval, jak Damien bledne. "Je mi to líto. Promiň, že jsem ti to musel říct." Z úzkosti se mu dělalo zle a přesto věděl, že se tomu nesmí podvolit. Ne teď, možná potom, jinde. Nemůže, musí být silný pro Damiena. Aspoň teď. Ten zíral do dopisu a Louis sledoval, jak jej v ruce muchlá, jak se mu mění výraz ve tváři.
Louis se postavil a chtěl ho nějak utěšit, když Damien uhodil pěstí do stolu. "Ti bastardi!" vykřikl, v náhle rudých očích nesmírnou zlost. "Zabiju je, všichni si zaslouží chcípnout jako psi!"Vyskočil z lenošky a baron bezděky couvl o několik kroků. Damien jakoby zkameněl. "Promiň Louisi. Promiň, já... Nechtěl jsem tě vyděsit." Hlas se mu zachvěl a on klesl zpátky a hlavu složil do dlaní. "Ale proč musela umřít? Co je tohle za zemi, když malé děti umírají kvůli takovým hloupostem?" Louis v té chvíli nechápal, o čem mluví, ale sehnul se k němu a objal ho. Na krk mu dopadla Damienova horká slza. "Ten medvídek, Louisi. Je to uvnitř."
On na tuhle poznámku nijak nereagoval a snažil se alespoň část jeho bolesti zažehnat, ale byl silou odstrčen. "Slyšíš mě?" Damien si sám otřel tváře, s mumláním, že na to není čas. "Louisi, v tom medvídkovi byl seznam." Louis se nechápavě zvedl z kleku na nohy. "O čem to mluvíš?" "Ten medvídek, co jsem ho vytáhl z ohně," začal Damien a stihl ještě Louise usadit vedle sebe. "Nenapadlo tě, proč by se ho Sophie vzdala? Proč by nám ho tu nechávala?" jeho hlas zněl smutně, ale zárověň odhodlaně, Louise z toho až mrazilo. Měl strach, že tohle nezůstane bez odezvy a poteče něčí krev, zároveň ale tušil nějaké vzrušující tajemství, jen nevěděl jaké, a tak záporně zavrtěl hlavou. "Víš, já si nejdřív myslel, že ho má...měla," opravil se, "ráda. Ale pak jsem jí neviděl hrát si s ním, za celou tu dobu, co tu byla, ani jednou. Ona ho jen chránila, někdo jí ho musel svěřit." Louis stále pořádně nevěděl, kam tím míří, ale začínal něco tušit. "Uvnitř tedy něco bylo?" zeptal se nakonec. "Je. Uvnitř je listina. Seznam." Louis cítil napětí, které mu kolovalo v žilách. Tohle je jako jeden z Josefíniných románů. Úžasný tajemný muž a listina, kvůli které někdo zemřel. Až na to, že nejsem krásná mladá hrdinka... Damien ho jeho úvahu nenechal dokončit. "Jsou tam jména, podpisy. Je to seznam spiklenců, Louisi. Někdo chce zabít...krále." Ačkoli by tohle prohlášení mělo vyvolat nějakou odezvu, nestalo se tak a baron jen dál poslouchal, bez nějakého pohnutí, král mu byl lhostejný, jen hlupák, co neumí nakrmit lid. "A Sophii ten den, co jsme kupovali prsten, něco tak ovlivnilo, že nám ten seznam svěřila, možná, že tušila..." V tu chvíli si Louis vzpoměl, jak zvláštně se holčička chovala po návštěvě u Charlotte. Musela tam někoho potkat. "A jak jsi to zjistil? Že tam uvnitř něco je? Mohls mi něco říct." Věděl, že na obviňování není nejlepší chvíle, ale tak nějak si nemohl pomoct neutrousit poznámku, Damien jí však přešel. "Dneska ráno, když jsem si toho medvídka prohlížel, jsem vzadu našal zvláštní šev...ani nevím proč, ale vypáral jsem to a uvnitř to bylo." "A co tam všechno je? Na listině?" Odpovědí mu ale bylo jen zavrtění hlavou. "Tady asi není nejlepší místo, kde to řešit. Pojďme do pokoje, ukážu ti to."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katy katy | 2. listopadu 2007 v 20:56 | Reagovat

hej hej hej hje hje !! tak to je dooost dorýý !! fakt mi todlectok připomíná ELisa . ( ne naopak . toto je lepší - elisa je v závěsu !

!! ) ale přidej do tý ankety i oba stejně .. i dkyž já nehlasuju , tak dami je rpostě lepší ... ( mužný typy , to je moje !!)

2 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 3. listopadu 2007 v 13:24 | Reagovat

vážně zajímavé :) už se těším na pokráčko

3 Danika Danika | E-mail | Web | 7. listopadu 2007 v 16:51 | Reagovat

Dokonalý! Už se těším na pokráčko! fakt bezvadně píšeš.

4 Saeko.x Saeko.x | Web | 15. listopadu 2007 v 20:17 | Reagovat

Zajímavý XP

5 Riku Riku | Web | 17. listopadu 2007 v 19:32 | Reagovat

wow!!!začíná to nabírat obrázkám!je to naprosto skvělýýý

si moc šikovná

6 kjhutunpínhitnruéíhniodnfinjbuei kjhutunpínhitnruéíhniodnfinjbuei | 13. dubna 2008 v 12:21 | Reagovat

bbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!  I PIKASO MALUJE HEZČEJIC NEŽ TOTO    A TEN BLOG NO FFFFFUUUJJJJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama