Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -17

25. října 2007 v 22:09 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
Konečně doma, pomyslel si Louis a svalil se na postel. Dnešní den byl vyčerpávající, ale na druhou stranu se nadmíru vyvedl. Konečně. Když byli s tím prstenem u Josefíny, čekalo je milé překvapení. Dívka už nevypadala tak nemocně jako den před tím, měla jemnou růžovou barvu ve tvářích a oči jí radostí zářily, když uviděla šperk. Samozřejmě jí byl, přesně, jak Damien říkal. A asi i s tou krví měl pravdu. Proč musí mít vždycky pravdu? Louise přestal bavit výhled na baldachýn nad postelí, proto skopl boty a přetočil se na břicho. Ale pohled na polštář ho za chviličku taky omrzel a zavřel oči. A co Sophie? Vypadala tak zvláštně, potom co si povídala s Charlotte. Docela nervózně. Ale asi nikdy neviděla tak bohatý dům. Tady to nevypadá jako u sestřenky, není to tu tak udržované, využívám to jen občas a- Z úvah ho vytrhlo klapnutí dveří. Sice mu na Sophiinu chování stále něco nehrálo, ale hodil to za hlavu. Nakonec, proč se s tím zatěžovat. Už se mi nechce myslet. Co?! když ucítil, jak se mu Damien usadil na zádech. Pootočil hlavu a do výhledu mu vlezl jeho smějící se obličej. "Co děláš?" Místo odpovědi mu Damien vlepil pusu na ucho a chtěl i na tvář, ale Louis reději otočil hlavu a zabořil jí do polštáře. Damien vypadal, že se dobře baví a se smíchem mu začal cuchat vlasy. "Co to sakra děláš?" Už ani Louis se nemohl ubránit smíchu, i když přes váhu na hrudi nemohl téměř dýchat. Ale když vytočil hlavu, dostal ihned polibek na odkrytou část tváře, a tak se se šíleným smíchem vrátil do původní polohy. "Nech toho a slez!" Začal sebou cukat, aby ho schodil, nic se ovšem nestalo, přesně jak očekával a Damien ho v klidu dál rozcuchával. "Nech toho, slyšíš?!" Když se ho pokusil chytit za ruce, bylo to ještě horší. Damien se mu jednou rukou dostal na obličej skulinou mezi polštářem, pohladil ho po nose a zvolal "čumáček". Potom ale zjevně změnil názor a přesunul svojí ruku Louisovi na zadek, kde ho začal plácat. "Héj, přestaň, hned," Louis se stále se smíchem snažil vyprostit, ale byl uvězněný mezi jeho tělem, které na něm sedělo a postelí, takže měl značně omezený pohyb. Přesto uvolnil jednu ruku a chytil zápěstí té packy, která ho plácala. "Héj!" vyprskl a stáhl se, když ucítil, jak ho něco kouslo do prstu. "Tohle si zkoušej na někoho jiného, už jsem ti řekl, abys mě nekousal! A neplácal po zadku!" dodal. Přece jenom už to trvalo docela dlouho a k potížím s dechem se přidalo i horko. Sakra, ať sleze, co mám dělat? Pak ho konečně napadla spásná myšlenka. Jednu ruku skrčil a nahmatal Damienova žebra pod košilí, potom začal lechtat. Ten se začal smát ještě víc než před tím a Louis poznal, že je nejspíš vážně lechtivý, když cítil, jak se svíjí. Tak takhle na tebe! Prudce sebou hodil a konečně Damiena schodil, oba zůstali sedět na posteli a se smíchem lapali po dechu, než se starší z nich začal zase přemisťovat. Louis bleskově vyskočil, aby si na něj nemohl znovu sednout a snažil se dát vlasy alespoň do trochu normálního stavu. "A tohle už mi nedělej," obořil se na něj. "Co já? To tys mě zlechtal. A navíc jsem si nevšiml, že by se ti to tak moc nelíbilo. Pískal jsi a smál jsi se, ale že bys nějak odporoval..." Louis to vzdal s myšlenkou, že raději vyklidí pole, dokud má šanci a zamířil si to ke dveřím, ale Damein se na něj v mžiku nalepil a dál pokračoval v poplácávání. "Už mě sakra přestaň plácat po tom zadku!" zaječel. A teprve potom se chytil za ústa. Jestli tohle někdo slyšel... Zavrtěl hlavou a s nadějí vzal za kliku.
Co bych chtěl? napadlo ho, když otevřel dveře. Těsně za nimi stála Sophie s naprosto nečitelným výrazem ve tváři. Tak slyšela to nebo ne? Zpoza něj vykoukla i Damienova světlá hlava. "Sophie!" usmál se. Holčička zvedla hlavu a úsměv oplatila, přitom ukázala ruku, ve které něco držela. "To je můj koníček!" Louis konečně rozeznal, že ta malá dřevěná věc v její ruce je jeho kdysi nejoblíbenější hračka. "Vítr..." Cítil, jak se na něj upřely dva tmavé tázavé pohledy a začervenal se. "To byla moje hračka. Jmenoval se Vítr." I jemu samotnému to znělo hloupě a tak se docela podivil, že se mu nikdo nesmál. Sophie se na něj zadívala. "A... Budeme si s ním hrát?" V tu chvíli měl co dělat, aby mu nepoklesla čelist. Ona si chce...hrát...s Větrem? I se mnou? A řekla to normálně. Damien naštěstí zase zachránil situaci tím, že ho odstrčlil na stranu a vytáhl ze dveří. "Jistě, že si s ním budeme hrát, že Louisi?" Ten se na něj trochu roztržitě podíval. "Počkejte na mě v knihovně. Dojdu pro překvapení," a aniž by se namáhal něco vysvětlit, odešel chodbou dál a potom do jednoho pokoje. Damien jen pokrčil rameny a vzal děvče za ruku. "Tak půjdeme, ne? Nebo nejsi zvědavá na překvapení?"
Louis vrazil do pokoje své sestry a na chvíli se bezradně zastavil, něvěděl, kde hledat. Když Sophie projevila dobrou vůli, přece jen toho chtěl využít. Anebo jí spíš chceš udělat radost, tak si to přiznej. Radost? Té malé zmiji? No...možná. Zatřepal hlavou, aby se přestal přít sám se sebou a raději se soustředil na hledání. Za chvilku to konečně našel, ve velké truhle. Krásný, velký domeček pro panenky, který nechal udělat Josefíně k narozeninám, když jim bylo deset. Sám vymyslel, jak to chce mít a potom dokonce dohlížel na řezbářovu práci. A dopadlo to tak, že se na něj jeho sestřička zadívala, když jí ho dal a potom ho nechala ležet.Snad ani jednou jsem jí neviděl hrát si s ním. Vlastně ne. Cpala do něj tu mrtvou myš, co tenkrát sebrala kočce, opravil se a vzpoměl si, jak pak nechal domeček vydrhnout. No, Josi nikdy nebyla příliš dívčí typ. Opatrně domek vyndal a zfoukl z něj vrstvičku prachu, která se tam za ta léta usadila. Tak snad bude konečně užitečný. Vzal ho do náručí a pospíšil si do knihovny.
Pootevřel dveře loktem a pak se zarazil. "Zavřít oči!" zavelel směrem dovnitř a když se přesvědčil, že byl jeho požadavek splněn, vešel a položil domeček na stolek, u kterého Damien i Sophie seděli. "Ták, můžete!" Oba s úsměvem otevřeli a Louis jen sledoval jejich reakce. Damien se něžně usmál, zato Sophie ztuhla. "Myslel jsem, že by jsme si mohli hrát s něčím lepším." Čekal nějakou odezvu, ale děvčátko jen okouzleně pozorovalo. "Líbí se ti Sophie?" zeptal se. Ta konečně odtrhla zbožný pohled od domku. "Moc." "V tom případě je tvůj." Viděl, jak dítěti zahořely oči. "Vážně je to pro mě?" zeptala se nejistě. "Samozřejmě. jsem šlechtic a ti své slovo drží." Sophie sklopila hlavu. "Děkuju, ale...nemůžu si to vzít. Je to pro mě moc hezké." Hlásek se jí zachvěl a Louis v ní konečně spatřil malou holčičku místo ztělesnění zla. "Ale no tak! Chci ti to dát, tak si to vezmi. Vždyť se ti tak líbí. Ber to jako poděkování za to, že jsi mi pomohla s výběrem toho prstýnku. Ale mám podmínku. Nebudeš si už o mě myslet, že jsem Bubák." Sledoval úsměv, který vykouzlil na její tváři. "Děkuju! Od teď budeš Princ." Je roztomilá, když se usmívá. "Ale Louisi?" Baron odtrhl svůj pohled od Sophie, která právě zkoumala každý detail domečku a podíval se na Damiena, který se potutelně usmíval. "Není tohle domeček pro panenky?" "Samozřejmě, že-" v tom mu došlo, na co naráží. "Nemáme panenky..." Trochu nejistě se otočil kolem dokola, v naději, že snad nějaká bude sedět na poličce vedle knih, ale žádnou samozřejmě nenašel. "To nic!" vykřikla najednou Sophie, zvedla se a sebrala ze svícnu tři různě velké svíčky. "Už máme panenky." A tak si všichni tři sedli k domečku a začali svou hru se svíčkami v příjemném svitu a teplu, které vydával krb, všichni v dobrém rozpoložení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 26. října 2007 v 16:33 | Reagovat

pěkné XD.. vážně pohodové čteníčko

2 waaw waaw | 26. října 2007 v 19:40 | Reagovat

jeeej:D..to bolo mileeee...a ciim skor bude pokracovanie tiim lepsie:))

3 Saeko.x Saeko.x | Web | 15. listopadu 2007 v 20:01 | Reagovat

Jeskuuu! To je kawaiiozní XD

4 Riku Riku | Web | 17. listopadu 2007 v 19:27 | Reagovat

Cuteee.to je tak roztomilýýý:P

ach

5 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 14. května 2009 v 22:25 | Reagovat

Jéé....svíčky, to mě nikdy nenapadlo...já měla kolíčky na prádlo xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama