Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -14

13. října 2007 v 21:02 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
"No tak, Damiene. Co to bylo?" "Kouř. Zvenčí." Zvedl Louise, který mu stále ležel na nohou a zabořil ho do opěradla, sám se kolem něj protáhl a vyskočil z kočáru. Trochu překvapený Louis ho následoval a když vylezl ven, nejenže to ucítil, ale i uviděl. Právě se nacházeli v jedné z chudších čtvrtí v jakési ulici, která byla zatarasená zástupem lidí s vědry. Všude bylo plno kouře, jedna velká obdélníková budova byla v plamenech, které šlehaly k černému nebi. Lidé si podávali vědra a ze všech sil se snažili oheň udržet na uzdě, bylo však jasné, že je pozdě. Nakonec to všichni vzdali a jen bezmocně přihlíželi, jak živel stravuje to, co se tak pracně snažili zachránit. Louis přeletěl pohledem celou scénu, když si toho všiml. Pár jeptišek, dirigujících zástup dětí. "Sirotčinec," uvědomil si. Tak kruté. Nic nemají a i to poslední, co jim zbylo jim příroda sebrala. Pozoroval, děti držící se mezi sebou za ruce a ty menší, věšící se na černé sukně ošetřovatelek. Všude pláč a hukot ohně. Najednou zpozoroval pohyb hned vedle sebe. Damien se prodíral zástupem přihlížejících kupředu. Když ho Louis dohonil, byl kus před přední řadou lidí. "Co to děláš?!" Damien se k němu otočil. "Někdo tam zůstal. Musím dovnitř." "Louis si zděšeně prohlédl budovu za jeho zády. Právě v tom okamžiku se se skřípěním zhroutila půlka střechy do sebe, k nebi se vznesl roj jisker a je ovanula horká vlna. "Zbláznil ses? V tom případě jdu s tebou." "Ne." Damien se k němu otočil zády a s příkazem "Zůstaň tady!" se vnořil do oblak dýmu. V první chvíli se za ním chtěl Louis vrhnout, ale pak se zastavil. Byl bych mu na obtíž, uvědomil si. Zůstali bychom tam oba. On to zvládne. Žár a kouř ho štípal do očí, ale on stále koukal k východu, jako by tím mohl oheň pozdržet. Přes změť zvuků, vydávaných ohněm i lidmi, se snažil zaslechnout to, co se děje uvnitř, kroky Damiena. Jeho Damiena. Zíral do oblak, valících se zevnitř a nic neviděl, neslyšel. Proč si jen nevážíme věcí, dokud je máme? Nesmí tam zůstat. Nesmí. Cítil obrovský tlak na prsou a nervozitou téměř nemohl dýchat.
Najednou se mu zdálo, jako by se před ním něco pohlo. V dýmu se začala rýsovat štíhlá vysoká postava, držící cosi v náručí. "Damiene," zašeptal a cítil, jak se mu z očí vyvalily slzy úlevy, které žár hned vysušil. Za chviličku si ho všimli i první lidé z davu a oči všech se upřeli na očouzeného zachránce, nesoucí v náručí malou špinavou dívenku. Damienovi se na tváři rýsoval úsměv a Louis se cítil, jakoby měl omdlít. Ale holčička se natáhla a něco Damienovi naléhavě sdělovala. Ten jí poponesl kousek dál od ohně, postavil jí na zem a ukázal prstem na Louise. Ona přikývla a rozeběhla se k němu a Damien se otočil a znovu vběhl do plamenů. V tu chvíli se Louisovi udělalo opravdu špatně. Viděl, jak vbíhá dovnitř a slyšel, jak to v davu přihlížejících znovu zašumělo. A pak cítil, jak mu něco sevřelo dlaň. Překvapeně shlédl dolů. Ta holčička. Držela se ho za ruku jako klíště a soustředěně hleděla před sebe. Louise trochu udivila a zároveň uklidnila ta víra, kterou měla vepsanou ve tváři. Když věří ona, proč bych nevěřil já? "Vrátí se?" zeptal se jí. Dítě vzhlédlo tmavýma očima, tolik podobnýma těm Damienovým a přikývlo. "Určitě." Louis se pevněji chytil její ruky, jako by se víra mohla přenášet dotekem. A pak ho to napadlo. "Proč se tam vlastně vrátil? Cos mu říkala?" Holčička se na něj tentokrát nepodívala, ale odpověděla. "Šel pro medvídka. Nechala sem ho tam." Mluvila úplně vážným tónem, až to vypadalo jako groteska. Až na to, že se nikdo nesmál. Louis na ní zůstal koukat a přemýšlel, co říct, udělat, aby jí tu ruku, kterou svíral nerozdrtil. Šel tam pro medvídka. Pro hračku. Ona ho poslala dovnitř...pro hračku. Nějaký výkřik ho vrátil do reality. A pak další. Lidé křičeli a tleskali a ukazovali si na Damiena, který se vyloupl na ohnivém pozadí a v rukou svíral malou vycpanou věc. Medvídka. Louis cítil, jak se mu podlamují kolena, jak přistál na dlažbě a jak si narazil holeň, ale v tu chvíli mu to bylo naprosto jedno. On se vrátil. Zvládl to... Najednou nedokázal myslet na nic a sledoval Damiena, jako ve zpomaleném záběru. Byl celý černý, vypadal vyčerpaně, ale zdál se v pořádku. Masa lidí se hnula a všichni ho obklopili. Louis pozoroval, jak se znovu rozestupují a mezi nimi vychází on. Se šťastným výrazem pohladil po vlasech tu holčičku, která k němu hned přiběhla a potom jí podal hračku, pro kterou riskoval život.
Jak tak Louis seděl na zemi, ucítil, jak ho někdo bere pod rukama a staví znovu na nohy. Otočil se a spatřil jakéhosi neznámého muže v kabátě s odřenými lokty a čapce, kterého ihned zaškatulkoval jako dělníka. Až potom si uvědomil, že na něj muž zřejmě již chvilku mluví, ale jeho mozek nedokázal rozluštit co. Několikrát zamrkal, než začal vnímat okolí. "...pyšný, váš přítel je hrdina," prohlásil muž. Louis jen zakoktal něco v odpověď, ani pořádně nevěděl co, ale svůj účel to splnilo a dělník se mu již dál nevěnoval. "Louisi." ozvalo se mu těsně u ucha. Ten hlas. "Louisi, pojď." Ten hlas... Louis pořád jen stál a zíral před sebe, když ho Damien chytil za ruku a táhl ho, stejně jako holčičku, kterou právě zachránil, směrem ke kočáru. "Jeane!" vzkřikl do davu, "Jedeme!" Sám pak otevřl dvířka, vzal děvčátko do náručí a nastoupil s ní dovnitř. Když jí jemně posadil na sedadlo, stáhl si ještě z ramen svůj rudý plášť a celou ji do něj zabalil. "Už ti nebude zima. Tak a je to!" Pak se otočil na Louise, který stál pořád před kočárem a nevypadal na to, že by se chystal nastoupit. "Louisi, čekáš na lepší zítřek? Anebo se přez noc snažíš vystát důlek? Víš, nemyslím si, že se ti to povede." dodal už jiným tónem, ale Louis se na něj jen ostře podíval a potom se zjevnou nechutí vlezl dovnitř a posadil se na druhou stranu, co nejdál od Damiena. Měl strašnou chuť mu vynadat, seřvat ho jako malého fracka, ale na druhou stranu nechtěl dělat divadlo. Aspoň ne před lidmi, počká domů. Damien se stejně tak svalil na sedačku a slastně přitom zavřel oči. "Měkoučké," vydechl. "Přesně to jsem potřeboval. Ale nevím, jak to tu bude vypadat zítra. Asi jako by se tu vezl čert." pootevřel jedno oko a zakoulel s ním. Louis jen demonstrativně otočil hlavu a nasměroval svoji pozornost ven z okénka, ale slyšel dětské zachichotání. "A teď bych vás asi měl představit, co?" slyšel znovu Damiena a netečně se na něj zadíval. "To je Sophie. Sophie, támhleten bručoun je Louis. Je to Baron, proto se asi tváří jak Bubák. Ale jindy je to velice milá osoba." Tak teď už to přehání. Teď už to vážně přehání. Nejdřív mi málem způsobíš infarkt a teď mě budeš ponižovat před dítětem? Tohle si s tebou vyřídím, idiote. Slibuju, že... Anebo ne? Napadlo ho, když uviděl, jak jeho slova na Sophii působí. Nejdřív vypadala jako vyplašené zvířátko, ale zdálo se, že se přeci jen uvolňuje. Když tak seděla až po bradu zachumlaná v tom očouzeném plášti, svírala medvídka a koukala na něj, při Damienově řeči se jí ve tváři usadil malý úsměv. Ale přeci jen úsměv. Po tom, co přišla o jediné útočiště, které měla a potom, co téměř sama přišla o život se Damienovi podařilo, aby se usmála. Nejspíš to s dětmi umí o trochu líp než já. Přes všehno podráždění a averzi, kterou k němu právě cítil, se s ním rozhodl spolupracovat a usmál se na holčičku. Udělal poklonku horní částí těla a pak si sejmul pomyslný klobouk. Nakonec z ohybů pláště vyštrachal její ručičku a políbil jí. "Rád vás poznávám, mademosielle," prohlásil velice vážně a jakoby zamilovaně zamrkal. Holčička se usmála a pak velice upřímně pronesla jednu větu, která Louise hned zchladila. "Damien je hezčí. A vyšší." Tentokrát musel zamrkat doopravdy a velice se přemáhat, aby neskočil po Damienovi, který se naproti němu dusil smíchy, a nezaškrtil ho na místě. Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán, proběhlo mu v hlavě jedno z oblíbených rčení jeho chůvy. Něco na tom asi bude. S povzdechem se zabořil co nejhlouběji do sedadla a rezignovaně pokrčil rameny, veškerá dobrá vůle ho přešla. Tak se zdá, že jsme si moc do oka nepadli, ty malá čarodějnice. Počkat! Proč vlastně tahle holka jede s námi?! "Damiene?" snažil se Louis o klidný a hlavně normální tón, "Jakto, že Sophie jede s námi? Ne, že by mi to vadilo," dodal rychle, "ale neměla teď náhodou být s ostatními dětmi?" "Mluvil jsem tam s jednou sestrou. nevadilo jí, když jsem požádal, aby Sophie chvilku zůstala u nás. Že, Sophie?" Baron v duchu zaúpěl. Ne, to ne. Proč já? Proč musím tu malou zmiji snášet? Damiene, ty blbče! Já nechci...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kača kača | Web | 13. října 2007 v 21:13 | Reagovat

dokonal dokonalý dokonalý !! nechutě totálně dokonalý !! uplě úúúúžasnýýý !! už vým nad čím buddu přmýšlet před spaníma kdo bude stát u mé postele . nejlepší bylo to s tím jak ho představovala ... polně nejlšpí část povídky Eli !! seš moooc dobráá !! jinka protože vypadl skype tak ti píšu že jdu spát ok ? měj hezký sny mě už mamka rve od nootyho ( můžu si ty tři vypůjčit na večer , na noc ti je vrátim ok ? písni dyžtak do SMS ... sakra už mě rve jdus e umývat

dobrou noc a pa ( tuli meďa tisíckrat ... když se ten skype nerozjel )

2 Arashinka Arashinka | 13. října 2007 v 22:12 | Reagovat

XDD ooo kdy bude pokráčko???prosííím ještě dneskaaaa!!Upa suprovýýý to je!!XD

3 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 13. října 2007 v 22:26 | Reagovat

XDD vážně moc hezké.. to představování mě též dostalo *-*

4 Elďa Elďa | 14. října 2007 v 11:30 | Reagovat

jé, já mam tři pochvalný komentáře? z toho jdu do kolen!!! díky díky, že se vám to íbí, fakt. asi se rozplynu xD... určo sem netušila, že sophie bude mít takovej úspěch... no ale tohle sem dopsala včera a dneska nemam samozřejmě ani čárku, takže se du strašlivě snažit, aby sem to pokráčko dneska přibylo, ok? jo a eště jednou gatou za komenty :)

5 katy katy | Web | 14. října 2007 v 15:06 | Reagovat

Eli pohni hoď to se nebo taky umřu napětím !! jůů a sofi má úžasnej kukuč když si ho představíš ... takže má úspěch obrovský !! jůůůůů tak zatím snad se dostanu na notho ještě dnes a hodím sem to pokračo taky ( teď jsem u dědy krále ....

6 Saeko.x Saeko.x | Web | 15. listopadu 2007 v 18:44 | Reagovat

To je naprosto dokonalý XDD Prej Damien je hezčí a vyšší XDD Jako tadle věta mě fakticky dostala *__*

7 Riku Riku | Web | 17. listopadu 2007 v 19:05 | Reagovat

juj a kde bude sophie spát???to už nebude mít damiem tolik času na loise....:)dobrýýý to se mi lííbbíííííí

elííí si mocinky moc sikovná

to je aspon záškrt v tom nejlepšímmm.jupí du na další

8 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 14. května 2009 v 22:13 | Reagovat

...Já chci Damiena domůůůůůůůůůů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama