Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -13

8. října 2007 v 22:16 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
"Louisi! Vstávej!" Louis v odpověď zamručel. Proč mě musíš budit? Nesnáším vstávání. Nesnáším- "Louisi, no tak!" Musíš na mě mluvit? Nesnáším ten tón, mlč, sakra. "Louisi." Přetočil se na záda a pootevřel oči. "Musíš mě budit tak brzo?! Chci spát." S těmito slovy se chtěl otočit zpátky a Damiena ignorovat, ten ho ale nenechal. "Vstávej a obleč se, jedeme do Paříže." "Co? Nejdřív si musíme nechat zabalit a-" "Nemusíme, všechno už jsem zařídil. Máme sbaleno, kočár je připravený venku. Čeká se jen na tebe, tak vstávej, jinak se nestihneš najíst." Louis se tedy vyhrabal z peřin a s ne příliš nadšeným obličejem se začal oblékat. "Zima," zaskučel, ale Damien se mu jen smál. Když si konečně dopnul sponu na plášti, čekal na něj u dveří. "Tak se jdi nasnídat. Já zatím zařídím zbytek."
Louis pozoroval ubíhající krajinu za okénkem se stále rostoucí nervozitou, jakoby mu měl žaludek udělat kotrmelec. Vnímal každé drcnutí a nadskočení kočáru, zaržání koní a modlil se, aby to už zkončilo.Nakonec to nevydržel, odvrátil hlavu od okénka a přestal se snažit zakrýt to, jak si žmoulá lem pláště. "Lou-isi?" Damien mu položil ruku na rameno. "Ty sis všiml?" "I slepec by si toho všiml. Jsi nervózní, jako by ses měl ženit." Poslední poznámka Louise ještě víc popíchla, ale věděl, že Damien žertuje a proto spolkl jedovatou odpověď. "Budu zvracet," prohlásil nakonec a sledoval, jak sebou Damien škubl. "Je ti zle?" zeptal se soucitně. "Jo." Damien se přes všechno nebezpečí, že bude pozvracen, přisunul blíž a objal Louise kolem ramen. "To bude v pořádku." Louis sice slyšel, jak mu srdce buší, ale přece jen se cítil o trochu líp a nakonec vyčerpáním usnul. Probudil se až, když kočár zastavil před domem jeho sestřenky Charlotte, Damien mu něco šeptal do ucha. "Co?" rozespale zamžoural. "Nic. Jen že bys měl vstávat, už jsme tady. Ve tvém domě jsem nechal vyložit všechna zavazadla a připravit pokoje. A k Charlotte jsem poslal vzkaz, že se tu objevíme. Tak pojď." Louis se vyhrabal z kočáru a najednou, ani nevěděl jak, se ocitl před Josefíniným pokojem, s Charlotte, Damienem a lékařem za zády. "Tak jdi," postrčil ho Damien. A tak se baron naposledy zhluboka nadechl a stiskl kliku.
V první chvíli upřel oči do země u svých nohou a poslouchal, jestli se něco neozve, ale pak mu to nedalo a vzhlédl. A okamžitě spatřil svojí malou sestřičku, v takovém stavu až mu to vehnalo slzy do očí. Několikrát zamrkal, aby je zahnal a přiblížil se k lůžku, na kterém nemocná ležela. Chytil jí za ruku a ona otevřela zastřené oči. "Louisi?" naznačila okoralými rty tak tiše, že ji skoro neslyšel. "Proč jsi jezdil? Nemáš Paříž rád, chudáčku." Ona to vážně myslela takhle? Celou tu dobu... Bylo jí špatně a ona myslela na to, abych nemusel jezdit, když to tu nemám rád? Myslela...na mě. I když nechtěl, doopravdy se rozplakal a skočil Louise kolem krku. "Proč pláčeš, Louisi?" Ona si to ani neuvědomuje, neuvědomu je si, jak je... "Když ty jsi... ty jsi tak hodná!" dokázal ze sebe nakonec vypravit. Josefínin průsvitný obličej se rozzářil úsměvem. "Musím být hodná na bratříčka, ne?" a namáhavě zvedla ruku, aby mu otřela slzy. Druhou nechala klidně ležet, protože k ní měloa přiloženou pijavici. Teprve teď si toho Louis všiml, i její teploty a obkladu, který měla celou dobu na čele. Pohladil jí vlasy a vymáchal obklad ve vodě. Pak si přitáhl židli k posteli a začal s ní povídat na veselejší notu. celou tu dobu se při tom snažil o jakýsi úsměv. Sám měl sice dojem, že to musí vypadat spíše jako škleb, ale Josefína se o ničem nezmínila. Stále víc se jí klížily oči a Louis se sebral k odchodu. "A starají se tu o tebe dobře?" zeptal se s úsměvem a dostal přesně tu odpověď, kterou čekal. Josefína se usmála a prohlásila, že miluje Paříž. Nakonec se s ní rozloučil slibem, že zítra určitě přijde.
Když za sebou zavřel dveře, Charlotte i Damien na něj už čekali. Cítil se strašně ubitý, ale přesto prohodil se sestřenkou pár slov. Nakonec to byla ona, kdo musel odejít a tak zůstali na chodbě s Damienem sami. Louis se zády opřel o zeď a nechal úsměv opadnout. Zavření očí a povzdech. "Pojď. Pro dnešek toho bylo dost." Louis ten klidný tichý hlas rád poslechl a nechal se za ruku odvést až ven ke kočáru, kam poslušně nastoupil. Když se kočár rozjel, opřel si hlavu o Damiena. "Měls pravdu," řekl jen, ale oba dva dobře věděli, o čem je řeč. Josefína je úžasný člověk.
"Louisi?" Damien se po chvilce mlčení ozval. "No víš, mluvil jsem s doktorem. Říkal, že má teplotu." Louis přitakal, ale nechápal, kam s tím Damien míří. "Měla přiloženou pijavici," řekl nakonec. "No právě." Co? Jak to myslí? Ten tón... Ale je to dobře. Už dávno se ví, že pijavice při horkosti pomáhají... Damienův výraz se za chvilku rozjasnil, i když v něm zůstávalo trochu rozpačitosti. "Co se děje, Dami?" "Já... Vím, že jsem se tě na to nezeptal, ale řekl jsem doktorovi, aby už jí pijavice nikdy nedával." Louis se koukal na jeho nakrčené obočí a měl chuť sevřít jeho krk a začít škrtit. Tak by snad mohl zastavit paniku, která se o něj pokoušela. On mu řekl, že už žádné pijavice? Vždyť se jí přitíží! "Ty imbecile!" zavrčel. To bylo jediné, co ze sebe dokázal vypravit. "Imbecile jeden! Co si o sobě myslíš? Chceš snad, aby se jí přitížilo?! Měl jsem tě nechat v té škarpě, kde jsem tě našel!" Damienovi se stáhl obličej a Louis si uvědomil význam toho, co právě řekl, ale nedokázal se omluvit. Ne přes ten vztek co mu svíral útroby. Vstal ze sedačky a chystal se vystrčit hlavu z okénka a zařvat na Jeana, že jedou zpátky, ale Damien ho za paži přitáhl dovnitř. Bylo vidět, jak se ho to, co Louis právě řekl, dotklo, ale stále se ovládal. "Louisi, poslouchej mě," téměř zaprosil, když od něj baron odvrátil hlavu. Chtěl mu říct, že se chová jako hlupák, ale na druhou stranu věděl, že by ho pak nevyslechl. Tak hloupé nedorozumění. "Louisi!" tentokrát byl tón jeho hlasu rezolutnější a Louis se na něj konečně podíval, i když s nevolí v očích. "Tak poslouchej," povzdechl si. "Viděls jí, ne? Viděls Josefínu. Nepřišla ti bledá, průsvitná? Jako duch?" Louisovi se rozšířily oči. Jak to může vědět? Vždyť ji neviděl. "Mluvil jsem s doktorem a on mi o těch pijavicích řekl. Už jí je přikládá pěkně dlouho. Samozřejmě, že musí být tak bílá, když jí odčerpali všechnu krev." Jeho naléhavý hlas Louise trošku děsil, přesto se odvážil oponovat. "To je to nejlepší, co se dá udělat, když má horečku. Nemyslíš, že tomu doktor rozumí? Nakonec je to už prověřená léčba." Se svými argumenty přestal, když uviděl, jak Damien vrtí hlavou. "Věř mi, prosím. Tomuhle rozumím lépe, než kdokoli jiný. Tělo potřebuje krev, srdce bez ní nemůže fungovat." Byl si vědom toho, že se mu začínají protahovat špičáky, ale i toho, že mu Louis začíná věřit. "Když jí odčerpají moc krve, tělo to nezvládne, poprat se s nemocí. Je to, jako bys jí probodl kordem a nechal vykrvácet. Každý potřebuje krev. Úplně každý." Louis ho sledoval a pomalu ale jistě se začínal stydět, hodně stydět. Po tom, co jsem mu řekl, mě mohl poslat k čertu...a on se mi to tu zatím snaží vysvětlit... A to s tou krví. Je to upír. On to ví. Najednou si byl jistý, že Damien jeho sestře velice pomohl. Cítil, že by se měl omluvit za všechno to, co tak nerozvážně vyslovil, ale nedokázal se odhodlat, tak jen natáhl ruku a jemně s ní přejel po Damienově tváři. V tom kočár prudce zastavil a Louis, který seděl jen na krajíčku sedačky sletěl a přistál Damienovi v klíně. "Promiň... Co to vlastně bylo?" Zeptal se, když si všiml výrazu v matně osvětlené tváři svého společníka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 9. října 2007 v 15:53 | Reagovat

vážně hezké.. O_o tak přemýšlím, jestli nepřejeli dalšího upíra..

2 kača kača | Web | 10. října 2007 v 19:23 | Reagovat

to Ela umí !! ela umí psát hezky !!a ne jen hezky !! přímodokonale !!! jůůůůů eli ty seš šikulááááááááá

3 Saeko.x Saeko.x | Web | 15. listopadu 2007 v 18:24 | Reagovat

Dokonalý!! *_*

4 Riku Riku | Web | 17. listopadu 2007 v 18:57 | Reagovat

skvělýýýýý!mocinky užasný:)uplne hltám

5 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 14. května 2009 v 22:08 | Reagovat

,,Co to máme pod koly vozu?"
,,upíra, pane Louisi. Hned ho sešktábnu a jedem dál..." xD
super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama