Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -11

1. října 2007 v 22:07 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
vážně sory vám všem! já vim, že to sem dávam strašně nepravidelně a ne zrovna často, ale prostě nemam kvůli škole čas...je to záhul... no tak tady je aspoň kousek, co sem měla v zásobě... snad se vám i bude líbit... a já se budu snažit s psanim pohnout.. slibuju
Já to vážně udělal?! Louis právě seděl na posteli a když se ozvalo zaklepání, absolutně nevěděl, co dělat. Tak buď zticha a on třeba odejde. Ale...chci vůbec, aby odešel? Když uslyšel zavrzání dveří, schoval obličej do dlaní. "Ale no tak, Louisi!" On ze mě má ještě legraci! Roztáhl prsty a škvírkou mezi nimi nenápadně zazíral ven, když zjistl, že před ním Damien klečí a kouká mu rovnou do odhaleného oka. Co? Jak se dostal tak blízko?! Trhnul sebou a prsty zase sklapl k sobě. Sakra. Co mám dělat?? Cítil, jak mu Damien bere za ruce a táhne je dolů z jeho obličeje a měl pocit, jako by mu mělo srdce proskočit hrudí ven. A Damien si toho samozřejmě všiml. "Louisi... Nenaléhám na tebe, víš?" Když viděl úsilí, s jakým tu velkorysou větu vyslovil, musel se chtí nechtíc usmát. I když cítil, jak se mu ruce chvějí, přitáhl si jimi Damiena blíž. Ten se mu čokoládovým pohledem jal zkoumat každý detail tváře a když ho chtěl konečně políbit, Louis ho odstrčil. "Já... Ještě jsem se dnes nekoupal!" prohlásil s očima navrch hlavy a znovu se začervenal. "Zapomněl jsem," dodal, jako by to mluvilo za vše. "No co, zítra je taky den. Já se vlastně taky ještě nekoupal. Společná lázeň?" Teď se Louis zatvářil naprosto vyděšeně. "Ale...ale-" Neměl šanci nic vymyslet, protože ho Damien umlčel polibkem. "Věříš mi?" zeptal se nakonec. No já... Asi jo. "Věřím." "Tak se neboj, neublížím ti. Slibuju." Tahle slova barona konečně přesvědčila a i když mu srdce bušilo rychleji, nebál se a stáhl Damiena k sobě na postel...
Ráno ucítil šimrání na rtech. Polibek? Zamručel a zamžoural jedním okem. Nad ním se skláněl již oblečený Damien a usmíval se. Tak ty mě budeš budit po tom, cos mě v noci nenechal spát? Chtíc nechtíc se musel začervenat, což u Damiena vyvolalo smích. Héj! Já ti dám! Vymotal pravou ruku z peřin a jak se tak Damien smál, bleskově mu dal ránu do prsou. "Auuuuuuu! Za co? Chtěl jsem ti říct, že vypadáš roztomile, ale takhle..." Ty se ještě ptáš za co? "Nemáš mě takhle po ránu budit a ještě se mi smát. Navíc se mi zdálo, o tom, že spím," ublíženě odpověděl a přetočil se na bok. A když si uvědomil, že je nahý a přikrytý jen do pasu, přitáhl si peřinu až po uši, což u Damiena vyvolalo další veselí. "No tak dobře, ty moje Růženko. Nějaké zvláštní přání?" "Samozřejmě. Co takhle snídani do postele?" Louis sice očividně žertoval, přesto se Damien z pokoje někam vytratil a Louis měl takové tušení, že se mu jeho zvláštní přání splní. V tom případě jsem si mohl přát alespoň něco pořádného, pomyslel si, ale pak mu na mysl vypluly vzpomínky na včerejší úžasnou noc a on byl rád, že Damiena poslal alespoň pro tu snídani. Takhle aspoň nevidí, jak pitomě se červenám. Ale... Stálo to za to.
Když se Damien vrálil i s podnosem plným jídla, Louis zatleskal. "Mňamy, ani jsem si neuvědomil, jaký mám hlad. Ale cos řekl Marii?" Damien ho pozoroval, jak se souká do polosedu a přitom se snaží udržet peřinu co nejvýš a pokrčil rameny. "Nó... Řekl jsem jí, že ti je nějak špatně a žes mě poprosil, abych ti to přinesl do pokoje. No a pak jsem se ještě musel ze snídaně vykroutit já... Koukala trošku divně, nejspíš si myslí, že jsem tě otrávil a teď jdu hodovat u tvojí mrtvoly. Kdo ví?" Ačkoli celý proslov vypadal důvěryhodně, prozradily ho veselé jiskřičky v očích. "Občas jsi vážně jako dítě." "No dovol! Je mi sto dvacet tři, tak jak to o mě můžeš říct?" Louisovi poklesla brada. "S-sto dvacet tři?!" Damien se začal pochechtávat. "Já ti to neřekl?" zeptal se s andílkovským výrazem. "No nic, už to víš... Dej si koláček!" Louis tedy jen sáhl po pečivu, které mu bylo nabízeno. "Mmmm. Dobrota," prohlásil s plnou pusou. "Ukaž." Damien si jeho ruku i s koláčkem nasměroval k ústům a půlku mu ukousl. "Hej, neužírej!" "Ale no tak! Přinesl jsem to!" Louis udělal nekompromisní výraz. "Jo, ale jako moje zvláštní přání, ne? Měl sis přinést svoje." Přitáhl si tác blíž k sobě a naklonil se k němu, aby tam Damien nedosáhl, ale když uviděl ty psí oči, musel se rozdělit i kdyby nechtěl. Nakonec, kolik toho může sníst?
Louis zavřel dveře a zamířil směrem ke schodišti. Bylo brzy, ale probudila ho jákási rána zvenčí a už nemohl usnout. Damiena, který se nevzbudil, nechal spát dál. Když spí, vypadá úžasně, pomyslel si, když zakvílela vichřice. Jako by nestačilo, že je hnusně venku, ale i tady uvnitř skoro mrzne. Zachvěl se a pokračoval v chůzi, už svižnějším tempem.
Jak scházel ze schodů, vrátil se v myšlenkách k Damienovi. Jejich první polibek, tanec, to jak mu prozradil své tajemství, jak se předevčírem milovali. Je to zlatíčko, i když o tom neví. No, ale stejně mu to neřeknu. Moc by si o sobě myslel. Usmál se a málem se srazil s Marií, která se tvářila uštvaně a oproti obvykle měla podezřele naspěch. Ani neodpověděla na jeho "Dobré ráno" a už mu strkala do ruky dopis. S Charlottinou pečetí. Louis se na něj nedůvěřivě podíval a pak se soustředil na Marii. "Pane Louisi! Jsem tak ráda, že jsem vás potkala," drmolila, "Už jsem vás chtěla jít vzbudit. Před chviličkou přijel posel z Paříže, říkal že je to moc důležité, abyste si to přečetl hned. Ale když jsem mu nabídla, aby počkal až vás přivedu, nechtěl..." Tvářila se nejistě a to Louisovi moc nepřidalo. Jediným pohybem ruky jí naznačil, že může jít a sám se znovu zadíval na psaní. Na první pohled nic zvláštního, ale přesto měl špatné tušení. Jen pocit, nic víc, ale třásly se mu ruce. Zíral na dopis a přál si ho rozbalit, ale nešlo to. Měl strach.
Zastavil se až v knihovně. Jakoby ho zdajší klidná a přívětivá atmosféra mohla ochránit od všeho zlého. Musí tedy udělat to, co jinde nedokázal. Zvedl ruku s dopisem do výše očí. Chvilku sledoval povrch papíru, vosk na pečeti i své jméno napsané okrasným krouceným písmem, jako by mu každá maličkost mohla prozradit o co půjde. Blázníš, Louisi. Takhle se nic nedozvíš, jen marníš čas a zbytečně se napínáš. Nakonec to budou jen novinky z Paříže a pozdravy od sestry. Ale proč by posel říkal, že to nemůže počkat? Ne, ne, ne! To bude v pořádku, v pořádku... S nuceně pozitivními myšlenkami rozlomil pečeť a dopis rozložil.
Jak četl, postupně se mu vybavil sen, který měl tu noc, než Josefína odjela. Bandité, hořící kočár a kopající Josefína vlečená do neznáma. Měls jí hlídat. Ty blbče, ty blbče!! Je to tvoje vina, měls to vědět! To kvůli tobě... Josefína kvůli tobě umírá. Louis chvíli jen zíral do prázdna, než si plně uvědomil skutečnost, kterou vyřknul. Na třesoucí se dopis skápla slza. A po ní další. Umírá... Umírá... Tvoje sestra.... Nevědomky sevřel ruku, ve které držel to černé psaní, v pěst. Umírá... Vzlyky se konečně prodraly na povrch a to takovou silou, že to Louise srazilo na kolena. Chtěl se přemoci, ale nešlo to, prostě to nešlo. A proč taky? Moje malá sestřička... Zhroutil se na parkety i zbytkem těla a s neutichajícím pláčem se schoulil do klubíčka. Nedokázal myslet na nic jiného a ani neviděl důvod. Tvoje sestřička umře a je to tvoje vina. Zavřel mokré oči a nechal se utápět v oceánu smíšeném ze smutku, strachu a viny. Jediné co si v tu chvíli přál, bylo vidět alespoň na posledy její tvář. Josefína tě zdraví a vzkazuje, abys zbytečně nejezdil...zbytečně...Víš, co to znamená? Nechce tě vidět...nechce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Istana Istana | 2. října 2007 v 15:24 | Reagovat

pani to je dobry tešim se na to co se stane dál.

2 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 2. října 2007 v 20:57 | Reagovat

hezké vážně hezké... co se teď bude dít jestli mu sestřička umře.. :P

3 Riku Riku | Web | 17. listopadu 2007 v 18:03 | Reagovat

juj to je bezva:)

moc se ti to povedlo:)

4 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 14. května 2009 v 20:44 | Reagovat

chudáček Louis...:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama