Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -9

23. září 2007 v 20:36 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
Druhý den ráno Josefína skutečnost, že bude čokoláda, přivítala s nadšením a ihned se dobrovolně rozběhla do kuchyně pochoutku objednat. Nikdy se ani ona ani Louis nedozvěděli, jak se vlastně Luigi, jejich italský kuchař, naučil čokoládu připravovat, ale dobrota byla vítaná.
Za chviličku se dveře do jídelny rozlétly a Louis s Damienem, kteří právě seděli u stolu naráz vzhlédli. Josefína s úsměvem od ucha k uchu usedla hned vedle svého bratra. "Luigi mi slíbil, že to tu máme za chviličku." Tvářila se tak potěšeně, že připomínala malou holčičku. "Dobrá práce, Josi. Jsi vážně šikovný malý poslíček." Josefína do Louise s výskáním začala bušit pěstičkami a on si se smíchem kryl hlavu. "Ale no tak! Vždyť to byla poklona!" Damien jen s tichým pobavením sledoval neočekávané divadlo, ale v srdci cítil nostalgii. Jak je to dlouho, co jsem něco takového zažil? Ten pocit... jako bych byl doma. A dál s úsměvem na rtech a něhou v očích sledoval hašteření těch dvou bytostí, které mu byly tak drahé a seděly naproti němu.
Sourozenecký spor nakonec uťala Marie, která přicupitala dovnitř s podnosem, na kterém stály tři malé šálky se lžičkami. "Už se to nese, panstvo! Á pane Louisi," řekla, když uviděla jejich hlučnou bitvu, "to se nedělá, trápit slečnu, tak jsem vás to neučila." Louis obratně chytil obě Josefíniny ručky, které se mu právě pokoušely ucpat ústa a zavrtěl hlavou. "Marie, tak to ale přeci není. Bylas dobrá chůvička, ale nevidíš, že to ona mě trápí? Já bych jí přeci nikdy nic neudělal." Při řeči nasadil andílkovský výraz a Josefína na něj vyplázla jazyk. "Žalovníku." "Poslíčku." Marie nakonec nakráčela mezi ně, položila tác na stůl a ruce si založila v bok. "Ale no tak! Máte tu přeci hosta!" Její káravý tón rozesmál všechny u stolu, včetně Damiena. "Já se královsky bavil. Bylo to něco jako divadlo, jen zadarmo. Ale co jste nám to přinesla za lahůdku? To je čokoláda? Vypadá to dobře." Marie se chválou jen zapýřila a svýma baculatýma rukama naservýrovala každému jeden šálek i s malinkou stříbrnou lžičkou. "Všechnu chválu Luigimu, to on kuchtil. Já to jen přinesla, pane. A nechte si chutnat." Nato otočila svou majestátní postavu a vykráčela ze dveří.
Oba sourozenci se hned chopili svých lžiček, ale Damien na tmavou tekutinu v šálku jen podezřívavě koukal. "Co je, neochutnáš?" Damien vzhlédl a podíval se z Louise na Josefínu. Oba měli lžičku v puse a tak si tedy taky nabral a pomalu nesl k ústům, Louis ho však zastavil. "Proboha Damiene! Co blázníš? Vždyť je to horké, spálíš se. Jen lžičku namoč, nemůžeš si ji nabrat plnou." Za Josefínina chichotání tedy obsah lžičky vylil zpět do hrnečku a lžičku samotnou zvedl k ústům. Louis i Josefína napjatě přihlíželi. No tak, Damiene! Přece se nenecháš rozladit stříbrnou lžičkou namočenou v té břečce! Ale voní hezky, ne? Zkus to! Zhluboka se nadechl a vydechl. Je to taky neotrávilo, tak dělej! Nebo chceš, aby se ti ty děcka smály? Otevřel ústa a rychle je zase sklapl i se lžičkou uvnitř. Potom otevřel oči a prohlásil směrem k sourozencům, kteří čekali na jeho ortel: "Mňamy!" A s chutí znovu lžičku namočil. To u všech vyvolalo bouřlivý záchvat smíchu a podle Damienova vzoru se vrhli na šálky s čokoládou.
"Josefíno, jsi jak čuník," prohodil Louis směrem ke své sestře, která měla celou pusu od čokolády. Ta se na něj zpátky zašklebila, nabrala si plnou lžičku již vychladlé čokolády a vylila si ji na jazyk, který pak na Louise vyplázla. "Jsi nechutná!" Ale Damien se začal smát a napodobil ji. "Zkus to taky, Louisi!" Louis jen zíral na jejich rozesmáté obličeje a zděšeně zakroutil hlavou. "Nemůžu. Nejsem jako vy." U obou oslovených to vyvolalo další záchvat smíchu a Josefína ukázala prstem na Damiena. "I on to zvládl, tak nebuď srab bráško a ukaž se!" Přestože ji Damien plácl přes ruku s tím, že se neukazuje, s výzvou souhlasil. "No tak, Louisi! Necháš se zahanbit tou žabkou?" Louis se chtě nechtě taky rozesmál. "Když...je to nechutné." "A co? Stejně jsme už všichni od čokolády, tak to máš jedno. Nic tím nezkazíš. A navíc je to sranda." Louis se tedy podvolil a se širokým úsměvem zvedl lžičku, ale těsně před rty jí zastavil, v záchvatu veselí. "Když já nemůžu!" Po tom, co tohle udělal po páté už všichni smíchy slzeli. "Nikdy jsem si nemyslel, že jíst čokoládu bude taková zábava," prohlásil Damien poté, co se Louis konečně překonal. A k velkému překvapení všech odložil lžičku. "Bylo to vážně dobré!" řekl a ukázal prázdný šálek. "Tys to dojedl jako první?" "No, říkám, že mi to vážně chutnalo. Ať žije čokoláda." Josi se jen zahihňala. "Jo, ale ne když jí máš na obličeji. Utři si pusu."
Celé odpoledne potom strávili venku, různými hrami a veselou konverzací. Louis si nepamatoval, kdy se naposled tak skvěle bavil. Když je přestal zajímat míč, vydupala si Josefína přátelský souboj na kordy s Damienem a ten ji nechal vyhrát. Její chvástání potom bylo tak neuvěřitelně otravné, že po ní Louis hodil hrst spadaného listí a tím neúmyslně vyvolal divokou bitvu. Potom zapojil i Damiena tím, že mu schválně nadrobil listí do vlasů, čímž si dovolil moc. Nakonec to však musel Damien celé utnout, když po sobě sourozenci začali házet jablky. Přece jen nechtěl, aby někdo přišel k úrazu.
"Víte co?" zeptala se Josefína, když všichni tři, úplně vyčerpaní, kráčeli zpátky k hlavní bráně a aniž by počkala, pokračovala dál: "Myslím, že práce na poli musí být legrace." "Jsi normální?" Josefína se nadechovala, aby bratrovi rázně odpověděla a tak jí Damien raději skočil do řeči. "No, větší legrace je, když si z vlasů vybíráš drobečky listů." "Promiň." Pozoroval Louise, jak se červená a musel se usmát. "No, nic, aspoň budeš mít večer co dělat. Vyčešeš mi to." Poslední větu raději dodal, když viděl, jak Louis třeští oči.
Louise z polospánku vytrhlo zaťukání na dveře. Povzdychl si a zamžoural vedle sebe, kde spal Damien. Kdo to sakra může být, když on je tady? Ale krásně hřeje... Asi se mi to jen zdálo. "Louisi? Slyšíš? Potřebuju s tebou mluvit, tak dělej!" Konečně mu došlo co se děje. "Damiene!" přemlouval spáče šeptem, "Dělej, vzbuď se!" "Co?" Damien vypadal snad ještě nechápavěji, než Louis sám. "Louisi!" Ten se s trhnutím posadil. "Slyšíš? Josi, něco mi chce. Vstávej, dělej!" Sám už byl na nohou a přehazoval si přez ramena župan. Když se Damien konečně vyšátral z vyhřátých peřin ukázal pod postel. "Dělej, vlez tam," přikázal mu šeptem. Čemu se sakra směje? Damien téměř nemohl popadnout dech, jak se snažil nesmát nahlas. "T-to ne-nepůjde, Louisi. Tam se vážně nevejdu." V tu chvilku už ale baron doopravdy panikařil, Josefínin hlas navíc nabíral na intenzitě. "Vzbuď se bráško! Potřebuju ti něco říct! To se mě stydíš, nebo co?" Nakonec tedy chytil Damiena za rukáv a odtáhl ho ke dveřím, kde ho vmáčkl do kouta k pantům a přiložil si ukazovák na rty. "Ani nemukej!" Potom už jen otočil klíčem a hned jak dveře otevřel, Josefína je rozrazila dokořán, až se ozvalo temné žuchnutí, následované zasténáním, když narazily do Damiena. Prosím, prosím, že to neslyšela. Hrůzou se mu skoro zatmívalo před očima. Teď si to uvědomí a koukne se za dveře. Co jí proboha řeknu? No víš, Damien se bojí tmy a tak mě poprosil, jestli tu nemůže zůstat. A já jsem takový dobrák, že sem mu dokonce nechal půlku postele? Josefína ale naštěstí nezaznamenala nic zvláštního, až na skutečnost, že byly dveře zamčené. "Proč ses prosím tě zamykal? Nikdy nezamykáš... A příště prosím nečekej, až tady vystojím důlek, než otevřeš. Myslela jsem, že mě necháš čekat celou noc." Nad jeho mumlavými pokusy něco vysvětlit jen mávla rukou. "To nic... zapomněla jsem ti říct...že nevíš co?" Jak to asi můžu vědět? Jsem rád, že vůbec koukám... Sledoval její úsměv a přemýšlel, jakou novinku mu chce sdělit. Nakonec to bude nějaká hloupost, kvůli které jsem nemusel vstávat. "Sestřenka Charlotte mě zve do Paříže! Můžu jet? Prosím, prosím!" Cože? "Prosím!" Jediné na co se Louis zmohl, bylo nechápavé zírání, které si ovšem Josefína vyložila po svém. "Děkuju, děkuju, děkuju!" Skočila mu kolem krku a pocuchala už tak rozcuchané vlasy. "Jsi ten nejlepší bráška na světě!" a ještě než stačil protestovat, vzala nohy na ramena. "Odjíždím pozítří!" křikla ještě.
"No, tak to bylo rychlé." Louis se konečně otočil ode dveří a zakroutil hlavou. "Ona si snad vážně dělá legraci." "Ale no tak, Louisi! Dopřej jí taky trochu zábavy." "Proč mi to ale neřekla dřív? Kdy jí vlastně Charlotte pozvala?" Cítil, jak vzteky rudne, ale snažil se o klidný tón. Jakto, že mi to, ksakru, neřekla? Co si proboha myslí? "Nikam nepojede," prohlásil rezolutně. Damien se sice tvářil vážně, ale Louis viděl pobavené jiskřičky v jeho očích. Naklonil se těsně k Louisovu obličeji a políbil ho na špičku nosu. "Jsi přeci ten nejlepší bráška na světě, ne? A navíc baron, takže bys měl svoje slovo držet." Ten! On se jí ještě zastává?! Moje malá sestřička nepojede do Paříže, toho prohnilého doupěte! Je přeci ještě...malá. "Nikdy. Nenechám jí tam jet. Já jsem normální." Narozdíl od vás dvou. Damien se rozesmál. "Víž, že jsi rozkošný, když se zlobíš? Krčíš nos." Louisovi poklesla čelist, něco takového nečekal ani ve snu a neměl na to žádnou odpověď. Otočil se tedy k Damienovi zády a i v županu se zahrabal do peřin. Damiena se to ale nijak netklo, přelezl ho a uvelebil se na druhé straně, těsně vedle něj. "Dobrou noc! A příště... nesnaž se mi těmi dveřmi vytlouct mozek z hlavy, ano?" Louis si jen nešťastně povzdechl. "Vás dva mi byl čert dlužen." Cítil, jak z něj rozhořčení pomalu vyprchává a věděl, že Josefíně její výlet nakonec nedokáže odepřít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 24. září 2007 v 18:44 | Reagovat

hezké hezké *-* že by byli sami doma? vrrr XD krásná to představa

2 Istana Istana | 25. září 2007 v 11:22 | Reagovat

Super. tešim se na dalši

3 Saeko.x Saeko.x | Web | 15. listopadu 2007 v 17:19 | Reagovat

Prostě kawaii *__* líbí se mi to čím dál víc XDD

4 Riku Riku | Web | 17. listopadu 2007 v 17:49 | Reagovat

cute !!!je to tak roztomiilý:

5 Kha Kha | Web | 17. března 2008 v 20:09 | Reagovat

Znáte ten film Krev jako čokoláda?? K tomuhle to sedí :D Akorát že ten film byl o vlcích a ne o upírech. Bože tenhle příběh je boží :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama