Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -8

21. září 2007 v 20:13 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
ták další dílek...
Louis čekal na Damiena ve stejné místnosti, kde šermovali. "Už jsem tu!" Otočil se, když se nedochvilný konečně ukázal a zůstal stát. Damien měl na sobě první oblečení, které švadlena dokončila, bělostnou košili a punčochy, jinak celý v půlnoční modři, kabátec rozepnutý. Celý v tom vypadal tajemně a elegantně. Tak takhle vypadá dokonalý svůdník. Když si uvědomil jak zírá a nad čím přemýšlí, málem si nafackoval. Damien se vědoucně usmál, jako by to přesně věděl. "Tohle je první, co dokončili. Josefína mě nechtěla pustit a prohlížela si mě jak cvičené zvířátko...naštěstí jsem pospíchal za tebou." Louis přikývl. "Vypadá to hezky." Sakra! To je, jako bys řekl, jak mu to sluší! Určitě to vezme jako lichotku. Nervózně se ošil a pak ho napadla spásná myšlenka. "Tak, můžeme začít s lekcí?"
Snad po dvou hodinách bezvýznamného snažení Louis vypěnil. "Damiene, to nemá cenu. Jsi jak dřevo! Sakra, když bojuješ, vypadáš elegantně. Když jdeš, vypadáš elegantně, když piješ čaj, vypadáš elegantně. Tak proč, prosím tě, jsi teď jak poleno?" Vzápětí zrudl, protože si uvědomil, co vlastně řekl. Jasně, Louisi. Tos mu mohl rovnou naplno říct, že mu slintáš u nohou ať dělá cokoli. Zavřel oči, napočítal do pěti a znovu je otevřel. Potom chytil Damiena a snažil se alespoň o frašku tance. "Jsi opravdu jako poleno," povzdechl si a zastavil. Než ho však stačil pustit, Damien poupravil své držení, chytil Louise, který nechápal, co se děje, pevněji a roztančil se s ním v náručí po celé místnosti. To je žert? Louis ještě nikdy nezažil nic podobného. Za chvilku se mu motala hlava jako při závrati, měl pocit, že se vznáší. Ale v tom případě by Damien musel přímo létat. Damien sám působil dojmem, jako kdyby byl pro tohle stvořený. Lehce plul po parketu a dýchal úplně klidně. Louis se nechal okouzleně unášet ve víru tance a zapoměl na celý svět.
Najednou, v půlce figury, Damien zastavil a ještě, než se Louis stačil vzpamatovat a nabrat dech, ucítil jeho horké rty na svých a ani tentokrát se nebránil, ale polibek také neopětoval. Jen zavřel oči a nechal ty rty, ať si dělají co chtějí. Louisi, vždyť je to Damien, proboha! Ale je to tak příjemné... Cítil jak se Damien odtahuje a pomalu zase oči otevřel. Jeho pohled se ihned setkal s Damienovýma tmavýma očima a jen sledoval, jak se na jeho tváři rozprostírá vítězoslavný úsměv. Cítil, jak se ho zmocňuje rozhořčení. "Proč?" "Co proč?" V tu chvíli Louis vytrhl svou ruku z jeho, ale Damienovo sevření kolem pasu vydrželo. Chtěl utéct pryč a nemohl, jako ryby lapená na suchu. "Proč jsi to udělal?" Chtěl mu vynadat, říci cokoli, ale cítil, že by ze sebe delší větu nevypravil. To už stačilo... Už příliš dlouho nemám odpovědi...musím je konečně najít. "Musel jsem." Louis odklonil hlavu a z očí mu vytryskly slzy. Ucítil, jak mu je Damien jemně stírá. "Ale no tak, Louisi.Ššššš, není proč plakat, hlupáčku. "Tak proč?" Zeptal se tiše. "Proč jsi mě celou tu dobu ignoroval? Proč jsi dělal, jako by se nic nestalo?" Damien se kousl do rtu a pak si Louise přitáhl do konejšivého obětí. "Promiň mi to, Louisi, nechtěl jsem tě mást," šeptal mu do ucha a jemně se probíral jeho vlasy. " Tenkrát v knihovně jsem nic neplánoval...prostě jsem se neudržel. A potom...nevěděl jsem co říct, a tak jsem raději neříkal nic. Chtěl jsem ti dát čas, aby sis to promyslel a zatím jsem se choval jako hlupák. Promiň mi to, prosím." Sklonil se, aby ho políbil, ale Louis se odtáhl a schoval obličej do dlaní. "Já nevím, já nevím!" Cítil, jak se třese, jak se mu slzy řinou po tvářích, ale nedokázal to zastavit. Damien mu ruce odtáhl a vzal jeho tvář do dlaní. "Tak to řekni, Louisi. Řekni, že mě máš rád." Sklonil se k dalšímu polibku. "Mám tě rád,"stihl ještě Louis zašeptat třesoucím se hlasem do jeho rtů.
Když si Louis konečně přiznal pravdu, nesmírně se mu ulevilo. Má Damiena rád, nejspíš ho miluje. Hezký pocit. Mám štěstí, že jsem ho poznal. Jemně se vyvinul z obětí a zadíval se do tmavých očí. "Jsou jako čokoláda." Damien jen zamrkal. "Co?" "Tvoje oči... mají barvu přesně jako čokoláda. Mám rád čokoládu," dodal s úsměvem. "No, slyšel jsem, že je to v Paříži velká novinka." Louis udělal naprosto rozkošný obličej, usměvavá ústa a přivřené oči. "V Paříži je to novinka a každý po tom blázní, ale nám ji náš kuchař dělal od dětství. Máš rád čokoládu?" Damien jen pokrčil rameny. "Nikdy jsem jí nejedl." "Tak to musíme zítra napravit!" Rezolutnímu tónu jeho hlasu se nedalo odporovat. "Paříž je přece srdce světa. Nechceš vyjít z módy, ne?" "Hmm, Louisi, a myslíš, že v tomhle oblečení snad můžu vyjít z módy?" Uličnicky se rozesmál. "Ale čokoládu každopádně ochutnám rád. Schválně, jestli je to takový zázrak, jak se říká."
Večer, když už Louis téměř usínal, zaslechl otvírání dveří. "Louisi?" Damienův hlas byl ještě tišší než obvykle. "Á, myška jde." Louisovi to přišlo směšné, a tak se rozesmál a Damien už zavřel normálně. "Jenom jsem byl hodný a nechtěl tě probudit. Nevěděl jsem, jestli už spíš." Baron ve tmě mohl jen tušit, kde návštěvník stojí. "Chtěl jsem ti říct dobrou noc." "Dobrou, Dami..." ozval se Louis rozespale, ale když uslyšel zaskřípění kliky, trochu se probral. "Dami!" Damien nechal dveře dveřmi a popošel až k posteli. Louis kolem sebe neměl zatažené závěsy a on ho svým upířím zrakam mohl vidět bez problémů. "Louisi." Sklonil se k té andělské tváři s nevinnýma očima a věnoval mu polibek na čelo, ale Louis mu obtočil paže kolem krku a zabránil se narovnat. "Mohl bys tu zůstat se mnou... a počkat, než usnu?" Louis cítil, jak ho Damienovy vlasy šimrají na tváři a posunul se ke kraji postele. Viděl Damienův obrys, jak si lehá vedle něj a pak ucítil, jak ho bere za ruku. Krásně hřeje... Přitáhl si tedy zdroj tepla blíž a rukou si podložil tvář. "Mám rád horkou čokoládu," zamumlal ještě v polospánku, když jeho mysl odplouvala.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 21. září 2007 v 21:22 | Reagovat

*-* to bylo vážně pěkné.. už se těšim jak se to celý vymrví XD že by nějaká perverzárna? *devil look* asi ne co, ale nevadí.. moc pěkný

2 Elďa Elďa | 22. září 2007 v 9:45 | Reagovat

ale no tak! nevíš, že sem strašně slušná gymnazistka v prvnim ročníku? xD... nech se překvapit..hehe

3 Isaaca Isaaca | Web | 22. září 2007 v 22:32 | Reagovat

bylo to pěkné xD se těším an pokráčko a když už jsou v tý postely, tak by celou noc nemuseli spát xDDDDDDDDDD

4 Danika Danika | E-mail | Web | 23. září 2007 v 14:17 | Reagovat

Úžasná povídka! Prostě dokonalá! Doufám že bude mít pokračování! Už se moc těším! *_* no prostě nemá chybu...

5 Saeko.x Saeko.x | Web | 15. listopadu 2007 v 17:02 | Reagovat

To je náááádherný :)*_*

6 Lucinka Lucinka | Web | 17. listopadu 2007 v 17:41 | Reagovat

skvělý:))))úkonečne se to neják vyvrbilo:)

7 Esstell-chan Esstell-chan | Web | 14. května 2009 v 20:29 | Reagovat

^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama