Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -3

8. září 2007 v 22:23 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
Když se Louis ráno vzbudil, cítil se jako zbitý pes. Celou noc se mu něco zdálo a on si to ani za nic nemohl vybavit. Jako bych ani nespal, jsem snad ještě unavenější než večer. Stiskl pevněji víčka s rozhodnutím usnout znovu a přitáhl si peřinu ke krku, když si vzpoměl na Damiena. Jak mu asi je? Minulou noc se ho zapoměl zeptat na dost zásadní otázku, a to, co se mu vlastně stalo, což hodlal dnes napravit. Nakonec mu zvědavost nedala a rozespale se posadil, proklínaje sám sebe a svou nedočkavost. Myslíš si snad, že ti Damien uteče, jestli se ho nezeptáš hned?Jistě Louisi, vstane si a s pískáním odkráčí slunečním svitem. Na tu ránu a horečku si ani nevzdechne, uvidíš. Zatřepal hlavou, aby zahnal tyhle myšlenky, promnul si oči a vstal. Ranní toaleta mu dala dost zabrat, sebemenší úkon se mu zdál příliš namáhavý. Nakonec se ustrojený, se zíváním vydal po schodech dolů na snídani.
Jídelna byla obdélníkovou místností. Po celé jedné dlouhé stěně byla okna, na stěně protější perské koberce a gobelíny, s ohromným starým krbem a mohutným jídelním stolem. Když Louis vešel, zastihl právě postarší dobromyslnou hospodyni, jak mu prostírá. "Paní Josefína dojedla před chviličkou, pane Louisi. Říkala něco o procházce." Hlásila ihned. Louis přikývl, došel ke stolu a zhroutil se na židli. Přitáhl si kousek pečiva a natřel máslem. Pak ho bez zájmu pozdvihl k ústům. "Není vám něco, pane Lousi? Zdáte se mi nějak bez života. Á, ano, málem bych zapoměla." Při řeči se stačila plácnout do čela. "Ten pán, co jste ho včera zachránil... co on bude snídat?" Louis ihned pookřál. "Ještě nejedl?" Žena vykulila oči, myslela si, že jí to Louis vytýká a snažila se obhájit. Louis jen mávl rukou. "Nic jsem ti nevyčítal, Marie. Jen se ptám, jestli už jedl." Marii se očividně ulevilo a začala se zas usmívat. "Ne, pane. Vlastně ani nevím, jestli už je vzhůru. Hned brzo ráno mu holka vyměňovala obvazy, ale myslím, že potom zase usnul. To děvče říkalo, že má barvu jak papír..." Švitořila ještě dál, ale Louis už ji nevnímal. Dostal nápad. "Marie, připrav prosím na tác snídani pro našeho hosta a dej mi to sem. Já mu to pak odnesu." Marie začala něco namítat, ale Louis trval na svém a za chvilku už měl vyžádané jídlo před sebou.
Zastavil se přede dveřmi Damenova pokoje. Tác s jídlem držel v jedné ruce, druhou právě natahoval k zaťukání. Co když ale spí? Přece ho nebudeš budit. S vědomím, že dělá něco, co by neměl, Louis lehce stiskl kliku a proklouzl do pokoje. Potichoučku zase dveře zavřel. "Přišels na návštěvu?" Tak přece nespí, pomyslel si Louis a snažil se zklidnit tlukot srdce. "Přinesl jsem snídani." S hlavou sklopenou před Damienovým intenzivním pohledem mu tác položil do peřin.
Damien si s nechutí prohlížel přinesené jídlo a přemýšlel, jestli si vůbec dokáže kousnout. Ksakru! Jediné, co potřebuju je krev. Ta, co právě teď Louisovi koluje v žilách.
Damien byl upír. Démon noci, krvelačná bestie, lidé jsou schopni vymyslet mnoho názvů. A taky pověr. Damien snad ani všechny nezná. Ale co, stejně jsou to jen povídačky. Jediné, co je pravda je snad věčný život... upír se samozřejmě dá zabít mnoha způsoby, stejně jako člověk. No možná trošičku obtížněji. Mají tužší kořínek, sílu a schopnost regenerovat se. Když je nikdo nezraní, můžou žít dlouho. A pak je tu také ta tmavá stránka. Krev. Ta spalující touha po životadárné tekutině. Může žít i bez ní, ale touží po ní stále. Ale on se zařekl zabíjet. Zařekl se poté, co mu jiný z jeho rodu zabil Michelle, jeho milovanou Michelle. Poznal bolest, kterou nechtěl působit jiným. Ale teď je jiná situace. Ti bastardi, kterým slíbil pomstu za Michellinu smrt ho včera málem dostali. Musí se napít krve, aby se rychle zotavil. Aby mohl vykonat odplatu.
Podíval se na Louise, který stál vedle něj, něžnou tvář s velkýma zelenýma očima sklopenou k zemi a trochu překrytou jemným hnědým chmířím vlasů. To nemůžeš. Nikdy to neuděláš. Prostě to nejde. Tomuhle malému baronovi vděčí svůj život. A to, jak se k němu chová... Poprvé po dlouhé době pocit, že na něm někomu záleží. Neublížil by Louisovi, nikdy. Máme něco společného, viď?
To uvažování ho tolik vyčerpalo. Přesto se s jistou námahou vysoukal do polosedu a vzal si kousek měkkého pečiva. Nepotřebuju to. Nemusím jíst, ale když to Louisovi udělá radost... Zakousl se.
Když začal Damien konečně jíst, Louis se usadil do křesla, které si v noci přemístil k čelu postele. Marie měla pravdu. Jak Louis sledoval Damiena při jídle, všiml si jeho příznačné bledosti. Je jak smrt. Pozoroval, jak se s očividnou nechutí nutí do jídla. V tom ho napadla hrozná myšlenka, že se Damienovi přez noc přitížilo. V náhlém popudu vyskočil z křesla a přitiskl svojí ruku na čelo nemocného. Damien se na něj překvapeně podíval a Louis si uvědomil, co dělá až když bylo pozdě. "No... chtěl jsem jen vědět, jestli ti klesla teplota...a... no... myslím, že už je to lepší." Cítil, jak se mu tváře barví do červena a odtáhl ruku, která se ještě chvěla. Damien přivřel oči. Je tak rozkošný. "Třese se ti ruka." Zdálo se to Louisovi, nebo v jeho hlase zaznělo pobavení? A to jak přivírá oči... má z tebe legraci, Louisi. Honem rychle se snažil přijít na nějaké rozumné vysvětlení. "No, myslím, že to bude vyčerpáním. Nemohl jsem spát...nevím proč." A aby svá slova potvrdil, sednul si Louis zpět do křesílka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sora Sora | 9. září 2007 v 11:42 | Reagovat

Upír... začíná to být doooost zajímavý ;-)

2 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 9. září 2007 v 12:52 | Reagovat

*-* jojo ... pěkné, jen doufám, že ho přes noc nezakousne -__- ..

3 kača kača | Web | 10. září 2007 v 17:16 | Reagovat

snad ne ... ale Ela mi řeka co bude dál alejá vám to neřeknu !!! neberto to šatně , nic by jste z toho neměly ...

4 Riku Riku | Web | 20. listopadu 2007 v 19:18 | Reagovat

juj to je tak roztomilé...rozkošné...

nádherne se to rozvinulo:)deláš rychlý spád:)

5 Sajuri Sajuri | Web | 13. října 2008 v 20:06 | Reagovat

upír, upir upííír *miluje upírov* tato poviedka je cim dlaej, tym lepsia..a luisov "vnutorny hlas" nema chybu :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama