Vítejte na staronovém blogu o shounen-ai. Momentálně je ,jedinou, vedoucí blogu katy-chan, dříve zde byla i Elo-chan.

Můžeš stále říct, že mě miluješ? -1

2. září 2007 v 12:03 |  Můžeš stále říct, že mě miluješ?
ták jo lidičky! moje první shounen ai povídka! no, je to z doby Ludvíka XIV a no, prostě: doufam, že se vám bude líbit, ok? a jestli jo, tak vás moc prosim o komentáře nebo připomínky, abych věděla jak na tom sem...tohle je zatim jen úvod, ale mam napsanej další kus, tak když budete chtít tak se tu objeví...napište si... takže užijte si to!
Louis seděl a nemohl uvěřit svým očím. Jako uhranutý zíral na krev, zvolna stékající po Damienově ruce a nechápal, jak se to všechno mohlo takhle zvrtnout. Vždyť všechno bylo tak dokonalé tak proč? Chtělo se mu křičet, řvát, plakat, cokoli, ale mohl jen sedět, zírat na tu krev na milované dlani a připravovat se na to, o čem skrytě tušil, že přijde. Že musí přijít.
* * *
Baron Louis de la Fontaine se vracel domů na venkov ze svého domu v Paříži. Konečně. Nemá rád Paříž. Je tam příliš hluku, špíny a neklidu. Chudoba jde vidět na každém rohu a král, Ludvík XIV, se stále věnuje svým radovánkám a ohňostrojům, za které by byla obživa pro celé hlavní město. Louis byl unavený a kodrcání kočáru po hrbolaté cestě ho uspávalo. Doma na něj čeká všechno. Klid, pohodlí a hlavně jeho milovaná sestřička Josefína. Už se těšil, až vyběhne z hlavních dveří a obejme ho tak mohutně, že málem oba spadnou. Usmál se. Josefína byla jeho jedinou rodinou, ač jim bylo teprve šestnáct. Oběma, jsou spolu dvojčata. No, ale i když nemá Paříž rád, stejně tam občas musí. Pro zachování dekora. Projev úcty a lásky ke králi. Louis si téměř odfrkl a zadíval se z okna. Neviděl ale scenérii, která tam ubíhala, přes tmu a hlavně mlhu. Husté kotouče se valily všude po zemi. Louis se s povzdechem zhroutil zpět do sedadla a cítil, jak se mu oči klíží. Najednou se kočár zastavil a prudký náraz ho vymrštil ze sedadla. Přidušeně vykřikl a v duchu zaklel, jak se uhodil do hlavy o protější sedačku. Nejspíš bude pěkná boule. Měl sto chutí otevřít dvířka a začít nadávat kočímu, když si to uvědomil a málem se plácnul do bolavého čela. Když kočár zastavil, kočí pro to musí samozřejmě mít nějaký dobrý důvod. Navíc když tak šíleně zastavil. Vstal tedy končně z podlahy, očistil si dlaně a kolena a vykoukl z okénka. "Co se děje, Jeane?" křiknul dopředu na kočího. "Já... zdá se mi, že před námi na cestě leží nějaké tělo, pane." Louis se zamračil. "Tak to jdi zjistit, ano?" Že by mrtvola? Anebo zraněný. "Pane?" Dolehl k němu přidušený hlas kočího. "Co?" "Pane, když já...no... co když je to duch?" Louis postřehl strach, který se v otázce chvěl. A narážku. A taky věděl, jak jsou místní lidé náchylní k pověrám. Tak je to tedy na mě.
Louis s povzdechem otevřel dvířka a skočil ven. Mlha se mu ihned po dopadu začala plíživě lepit na kotníky jako nějaký odporný tvor. Louisi, mlha nekouše. Už se nedivil, že se kočímu z kozlíku nechtělo. Vyrazil tedy, aby měl průzkum co nejrychleji z krku. Obešel kočár a poočku mrknul na Jeana, který ho s obavami v očích sledoval. Bylo vidět, že se vážně bojí a Louis mu přestal zazlívat i tu ránu do čela. Možná proto, že už přestala bolet. Dodal si odvahy a překonal těch pár metrů k ležícímu. Tělo leželo napůl na břiše ve trocu zkroucené pozici a nebylo téměř vidět přez tmu a lezavé chuchvalce sražené páry. Avšak Louis si i přesto všiml, že dotyčný je muž. A všiml si i bohatého oblečení a světlých vlasů. A krve, vpletené mezi prsty levé ruky, kterou si svíral bok. "Jeane! Pojď sem, rychle a vezmi lucernu. Hned!" dodal, když zpozoroval odpor v Jeanově tváři. Kočí nakonec přišel i s lampou poměrně rychle, i když se držěl od těla dál. Louis si v mihotavé záři všiml, že se hrudník neznámého pohybuje. Díkybohu, žije! Zaplavila ho ohromná úleva. "Jeane, pojď blíž, musíme ho naložit do kočáru." Jean se na postavu pochybovačně podíval. Neunikla mu ani krev, ani delší, téměř bílé vlasy. "Jste si jistý pane?" Ještě pořád nevěří, že to není démon. Ta doměnka teď Louisovi připadala směšná. "No tak, Jeane! Přece si nemyslíš, že na tebe najednou skočí. Podívej, v jakém je stavu." Najednou se objevily obavy. Prosím, jen ať to přežije. Ani Louis sám nevěděl, proč mu na cizinci tolik záleží. "Rychle! Je zraněný." Jean se tedy přiblížil a společnou silou odnesli zraněného muže, který vážil míň, než se zdálo do kočáru. Louis zabouchl dvířka a už slyšel práskání biče a pobízení koní. Kočár se dal s mírným trhnutím do pohybu tmou a přední lucerny zářily do inkoustově husté tmy jako dvě světlušky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ačičan Ačičan | E-mail | Web | 2. září 2007 v 21:35 | Reagovat

moc hezké.. navíc v jaké je to psané době O_o jen zírám XD

2 Isaaca Isaaca | Web | 2. září 2007 v 22:42 | Reagovat

tak na to, že je to tvoje první shounen ai povídka mi to pžijde dost dobré a ráda bych si přečetla pokračování xD

3 Sora Sora | 3. září 2007 v 14:03 | Reagovat

Zajímavý, moc se mi to líbí ;-)

4 Riku Riku | Web | 20. listopadu 2007 v 19:09 | Reagovat

:)je to úžasný...nádherný začátek.)

5 darknesska darknesska | Web | 26. prosince 2007 v 22:31 | Reagovat

Wow... super! Bohužel nemám slov ale snad na něco přijdu! ^^

6 Sajuri Sajuri | Web | 13. října 2008 v 19:52 | Reagovat

ako to, ze som si tuto poviedku nevsimla uz skorej?? *v duchu si nadava*

ja viem, ze je uz som neaktualna, ale neda mi nenapisat :uplne skvely zaciatok, velmi ta chvalim, elo..urcite to idem citat aj dalej...:)

7 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 3. ledna 2009 v 20:25 | Reagovat

Černá je sexy a když má červený oči nebo zelený tak je to přímo dokonalý!

8 jashn jashn | 30. ledna 2009 v 17:07 | Reagovat

fujj...shounen ai ...nejsem gai...

9 tess tess | Web | 17. května 2009 v 10:22 | Reagovat

tak to nečti blbe. *tak sem si ulevila*
povídka vypadá super. hned jdu na další.;-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama